Mnozí fotografové se prezentují na svých webových stránkách vlastním autoportrétem s kamerou u oka a s oduševnělým výrazem ve tváři. Také já se po důkladné rozvaze připojuji k této skupině. Protože se ale domnívám, že je spousta fotogeničtějších objektů, než je má maličkost, nerad se fotím a musel jsem proto dlouho pátrat v archivu, než jsem nalezl vhodnou fotografii. Na první pohled vypadá jako tuctový žánrový snímek z cest, na němž je zachycen psí salón krásy v čínském městě Suzhou (Sučou). Při bližším zkoumání však určitě naleznete můj autoportrét v pravé části obrázku, v odraze ve výloze, samozřejmě s kamerou u oka. A zajisté jste si také povšimli oduševnělého výrazu ve tváři.

Jmenuji se Jindřich Wanka a rokem výroby se řadím již mezi veterány. Daguerrotypii jsem sice promeškal, ale pamatuji ještě časy, kdy fotografie byla převážně černobílá, na fotochemické bázi a obraz místo pixelů tvořily krystalky stříbra. Výrazy jako megabyte, download, paměťová karta, webová stránka, apod. nám tehdy ještě vůbec nic neříkaly. Místo toho jsme se v těchto pradávných dobách uzavírali v temných komorách, kde jsme používali dnes naprosto neznámé věci, jako například zvětšovák, vývojku, či ustalovač.

První fotoaparát, kterým byla zrcadlovka Practica, jsem si koupil za peníze, vydělané na studentské brigádě. Plány jsem měl tehdy veliké, ale postupem času se mé fotografické snažení zúžilo na rodinné fotografie a fotografie z dovolených. Novým impulzem byla pro mne pracovní cesta do Číny v roce 2007. To už jsem fotil nejen s klasickou kinofilmovou zrcadlovkou Canon, ale i s digitálním kompaktem Nikon. Ten měl sice rozlišení jen 4 megapixely, ale dělal docela kvalitní fotografie. Bohužel mezi zmáčknutím spouště a exponováním často docházelo ke značné časové prodlevě a tak se tento kompakt nedal použít pro akční snímky. Po návratu ze zahraničí jsem se proto rozhodl pro nákup digitální zrcadlovky, a protože jsem doma měl už jeden Canon i s objektivy, zůstal jsem věrný stejné značce.