[zpět]

29.6.2021. Neviditelný flétnista

Možná, že jste už někdy v přírodě zaslechli zvučný a melodicky flétnový ptačí hlas, po jehož původci jste však v hustých korunách stromů pátrali marně. S největší pravděpodobností to byl hlas žluvy hajní (Oriolus oriolus). Také já jsem mnohokrát stál pod stromy, ze kterých se zpěv žluvy ozýval, ale buď se mi ji nepodařilo zahlédnout vůbec, nebo jsem maximálně spatřil žlutou šmouhu mihnout se v hustém listoví. A pokusy zachytit žluvy na fotografiích většinou končily fiaskem. I když jsem ji v korunách stromů nakonec vypátral, zaostřit na ni v husté spleti větví bylo prakticky nemožné.

Žluva hajní Oriolus oriolus Žluva hajní Oriolus oriolus

Žluva je pták přibližně velikosti kosa, na rozdíl od něj ale létá podstatně rychleji, asi podobně jako špaček. Je u ní silně vyvinut pohlavní dimorfismus. Zejména sameček jakoby svým vzhledem do naší umírněné středoevropské přírody ani nepatřil. Zdobí jej zářivá signální žluť na hlavě i na celém těle v kombinaci s temně černými, špičatými křídly a svrchní stranou ocasu, spodní strana ocasu je naopak žlutá. Černý je také pásek od kořene zobáku k oku. Oční duhovka je karmínově červená, silný zobák je načervenalý, nohy jsou šedé.

Žluva hajní Oriolus oriolus Žluva hajní Oriolus oriolus

Samičky a mladí ptáci jsou zbarveni stejně, méně křiklavě než samečci. Vrch těla je olivově zelený, kostřec žlutý, svrchní ocasní krovky žlutošedé, spodina těla světle šedá, na hrudníku s podélnými šedohnědými čárkami. Spodek břicha a spodní ocasní krovky jsou žluté. Zobák je podobně jako u samců načervenalý, duhovka očí medově hnědá až načervenalá, pásek od zobáku k oku je jen nevýrazně šedý.

Žluva hajní Oriolus oriolus Žluva hajní Oriolus oriolus

Žluva hajní dává přednost světlým listnatým, případně smíšeným lesům, setkáme se s ní ale i ve starých rozlehlejších sadech nebo zahradách, či ve stromových porostech na březích řek, potoků i rybníků. Jehličnatým lesům se vyhýbá. Hnízdí jen jednou do roka, především v nížinách až středních polohách, vysočinám a horám se vyhýbá. Odhaduje se, že jich u nás hnízdí 8000 až 16000 párů. Kromě výše zmíněného flétnového zpěvu ovšem žluva vydává i hlasité nepříjemné skřeky, pronikavější, než je varovné volání sojek.

Žluva hajní Oriolus oriolus

Žluvy žijí podstatnou část roku v deštných horských lesích východní a jihovýchodní rovníkové Afriky (Uganda, Keňa, Tanzanie, severní Mosambik, apod.). To také vysvětluje jejich pro naši oblast nezvykle křiklavé zbarvení. Do našich končin si tak pouze „odskakují“ vyvést mláďata. Přilétají k nám jako jedni z posledních tažných ptáků v době od konce dubna až do poloviny května, a brzy po vyvedení mláďat, tzn.ve druhé polovině srpna, nejpozději počátkem září od nás opět odlétají.

Průměrná snůška činí 3 až 5 bílých až smetanových vajec, ozdobených několika tmavými, drobnými skvrnami a tečkami. Hnízdo bývá umístěno vysoko v korunách stromů, zavěšené na větvích, doba inkubace je 14 až 17 dní. Na vejcích sedí zpravidla pouze samice, mláďata jsou krmena oběma rodiči, doba krmení na hnízdě trvá dalších zhruba 14 dní, potom mláďata opouštějí hnízdo ale jsou ještě 16 – 17 dní krmena rodiči po vyvedení z hnízda. Rodiny zůstávají pohromadě až do odletu na zimoviště.

Žluva hajní Oriolus oriolus Žluva hajní Oriolus oriolus

Potravu získává žluva vysoko v korunách stromů, proto je tak obtížné ji patřit. Podíl živočišné a rostlinné potravy závisí na jejím dostupnosti a s časem se mění. Po příletu a při krmení mláďat na hnízdě převládá živočišná potrava, později, s tím jak postupně dozrávají, narůstá podíl dužnatých plodů různých dřevin, např. třešní, a těsně před odletem i letních druhů hrušek, popř. jablek. Z živočišné složky převládá hlavně hmyz a pavouci.

Žluva hajní Oriolus oriolus Žluva hajní Oriolus oriolus

Hlas žluvy, včetně slovního doprovodu jihočeského rozhlasového pracovníka a ornitologa Ludvíka Mühlsteina, si můžete poslechnout v nahrávce z webu Českého rozhlasu:

Další fotografie žluvy hajní najdete v Galerii.

 

[nahoru]

[zpět]