Jak se fotí bobři?

[zpět]

Na takto položenou otázku je jednoduchá, krátká a výstižná odpověď:

"Obtížně!"

Zde bych mohl skončit, pokusím se ale tuto odpověď poněkud rozvést.

Bobři evropští jsou ve volné přírodě velice plachá zvířata, vázaná na vodní prostředí. Jsou to tvorové s noční aktivitou, kteří přes den spí ve svém doupěti. Pouze v letním období, kdy jsou noci krátké, je můžete zastihnout i za soumraku, nebo brzy ráno, ještě před východem slunce. Já jsem začal s prvními pokusy o focení bobrů uprostřed zimy, v lednu. Musel jsem proto fotit za tmy a za tmy se, jak známo, fotit nedá. Kromě fotografického přístroje s teleobjektivem jsem proto potřeboval ještě výkonný blesk. Ale nejenom to. Pro noční fotografování bobrů jsou nezbytné ještě další věci, jako např. výkonná svítilna, teplé oblečení, velká trpělivost a vytrvalost, a v neposlední řadě i spousta času.

Vůbec nejdůležitější je být na daném místě ve stejném čase jako bobr. Předchozí věta vypadá trochu hloupě, ale stopy bobří činnosti se nacházely na delším úseku řeky a já tehdy ještě nevěděl, kolik bobrů se tu vyskytuje a kde mají svou noru. Pro fotografování bobra jsem si proto zvolil místo, kde bylo na malém prostoru soustředěno nejvíce ohryzaných stromů v různých stadiích opracování. A zde jsem čekal a doufal, že se vytoužený bobr skutečně objeví.

Při čekání je nesmírně důležité přítomnost bobra v noční tmě vůbec rozpoznat. Nějaký čas jsem dokonce koketoval s myšlenkou na zakoupení přístroje pro noční vidění, nechtělo se mi ale vydávat nemalou částku za něco, co bude mít jen omezené využití. Naštěstí úplná tma u nás díky tzv. světelnému smogu neexistuje a i v noci se proto můžeme naším zrakem alespoň omezeně řídit. Ovšem rozpoznat, zda v řece plave bobr, nebo podstatně menší nutrie je ve tmě prakticky nemožné. A na sluch jsem se také příliš spoléhat nemohl, protože hluk, doléhající sem ze vzdálené silnice, většinou přehlušoval nejenom zvuky vydávané bobrem, ale i praskot všudypřítomných PET lahví, smršťujících se v chladnoucím večerním vzduchu.

A když už bobra spatříme, nastává nejobtížnější fáze. Kromě navolení správných expozičních parametrů je nejdůležitější co nejrychleji zaostřit. Zde pomůže výkonná svítilna, která bobra nasvítí natolik, aby automatické ostření začalo pracovat (na manuální ostření při použití delšího teleobjektivu raději zapomeňte). Přesto i automatika v takto světelně obtížných podmínkách někdy selže a přejíždí z jednoho konce zaostřovací rozsahu na druhý; většinou právě v neopakovatelných okamžicích.

Jak se říká, každý začátek je těžký. Když jsem po delším čekání zahlédl bobra, plavajícího proti proudu řeky, počkal jsem až se více přiblíží, rozsvítil svítilnu a plác! Bobr udeřil svým plochým ocasem na poplach o hladinu a okamžitě se potopil. Stejně tak se mi vedlo i při několika následujících pokusech. Rozhodl jsem se proto zcela změnit strategii. Několikrát předtím se stalo, že bobr proplul těsně kolem břehu, na kterém jsem stál, ve vzdálenosti do tří metrů ode mne. Při příští návštěvě řeky jsem proto teleobjektiv zaměnil za objektiv základní, zaostřil jsem do míst, kde jsem bobra očekával a přepnul na manuální ostření. Počítal jsem s tím, že s využitím hyperfokální vzdálenosti bych mohl bobra zachytit někde v oblasti hloubky ostrosti základního objektivu. Asi po hodině čekání opravdu bobr připlul a plaval přesně v místech, kde jsem ho očekával. Když se dostal na mou úroveň, stiskl jsem spoušť. Závěrka cvakla, ale blesk se neaktivoval a výsledkem byl dokonale černý obrázek. Při dlouhém čekání se v mrazivém počasí blesk částečně vybil a při zmáčknutí spouště nebyl připraven. Jakmile jsem se vzpamatoval z překvapení, stiskl jsem spoušť ještě jednou. Tentokrát již blesk spustil a bobra osvětlil, ten však mezitím provedl úhybný manévr směrem ke středu řeky a dostal se tak ze zaostřené oblasti. Na snímku je z něj vidět pouze hnědá, nezaostřená šmouha. Další světlé, rozmazané kruhové skvrny jsou rozostřené vločky sněhu. Chybami se člověk učí. Focení s pevně zaostřeným základním objektivem jsem už nikdy neopakoval, a vždy si poté dával pozor, abych občasným namáčknutím spouště udržoval blesk v pohotovosti.

Moje první fotka bobra.

Abych bobra vylákal na břeh, kde nemůže tak rychle zmizet, přinesl jsem příště jablka a položil je do sněhu kousek od hladiny. Po delším čekání jsem zaslechl hryzání na protějším břehu. Kuželem světla jsem přejížděl po břehu, až jsem bobra objevil. Seděl na poraženém kmeni a ohryzával z něj kůru. Byl však v takové poloze, že hlavu měl skrytu za hustým keřem. Pro jistotu jsem udělal několik „bezhlavých“ fotografií. K přemístění do polohy vhodnější pro fotografování, ve které by byla vidět i jeho hlava, se bobr neměl a tak jsem se rozhodl přemístit do místa s lepším výhledem já. A právě když jsem přesun dokončil, bobr se dal na ústup po strmém břehu zpět do řeky. Autofokus se marně snažil zaostřit, nezdařilo se to ani když jsem odzoomoval a výsledkem opět byla nezaostřená fotografie. Po několika minutách se potom z míst, kam jsem položil jablka, ozvalo hlasité žblunknutí a místo jablek pouze uválený a mokrý sníh dokládal bobří návštěvu.

Bobr seděl na poraženém kmeni na protějším břehu řeky.

Autofokus se marně snažil zaostřit na bobra.

Další dvě návštěvy řeky byly neúspěšné, bobra jsem na jablka nenalákal. Až teprve při třetí návštěvě jsem měl štěstí. Bobr vylezl na břeh a s chutí se pustil do jablek. Bohužel se ke mně točil zadkem a tak je použitelná jen jedna z fotografií, na které je bobr natočen bokem. Ani ta však není bez chyby, není zaostřená na bobra, ale mírně za něj. Nedá se nic dělat, musím to zkusit zase příště.

Bobr se pouze jednou natočil bokem.

Příště nebylo nic, z bobra jsem nezahlédl ani chloupek. Až při další návštěvě jsem byl úspěšný. Bobr vylezl na břeh, pustil se do jablek a nevadilo mu ani svícení, ani blesky. Zdál se mi poněkud menší, než při předchozím setkání. Možná, že to byl jiný jedinec, nebo jsem měl předtím velké oči. Pořídil jsem řadu fotografií a byl si jist, že některé musí být technicky v pořádku, tzn. zaostřené a správně exponované. Orientační náhled na displeji fotoaparátu mne o tom přesvědčil. Celý natěšený jsem spěchal domů, stáhnul si fotky do počítače, odkud na mne z monitoru vykoukla krásně zaostřená nutrie. Bobr byl jako zakletý, pořídit jeho kvalitní fotografii se mi stále nedařilo.

Na jablkách si pochutnávala nutrie.

S bobrem jsem se opět setkal až po více než čtrnácti dnech. Vylezl na břeh na obvyklém místě a tentokrát vše klaplo. Prostě trpělivost nejenom růže přináší. To už je ale jiná kapitola.

Na závěr ještě dvě poznámky k technické stránce focení bobrů. Při focení jsem používal blesk, nasazený v patici zrcadlovky. Pro lepší, plastičtější nasvícení fotografií jsem zkoušel používat i druhý blesk, umístěný z boku a odpalovaný rádiovým odpalovačem. Jelikož jsem fotil v zimě, snažil jsem se občasným namáčknutím spouště udržovat oba blesky v pohotovosti. Přesto po určité době začal vzdálený blesk selhávat. Po výměně baterií v blesku i v odpalovači došlo k dočasné nápravě, ale po několika minutách blesk opět selhával. Zjistil jsem, že problém není způsoben ztrátou kapacity baterií, ale odpalovačem, který v teplotách kolem nuly a nižších odmítal pracovat. Také je zajímavé, že nikdy, když jsem měl nainstalován druhý blesk (ať už funkční, či nefunkční), se bobr k jablečné návnadě nedal nalákat.

Také druhá poznámka se týká blesku. Po několika pokusech jsem zjistil, že TTL funkci mohu používat pouze při vzdálenostech zhruba do 12 metrů. Většinou jsem však musel fotit při vzdálenostech podstatně větších a zde nepomohlo ani navýšení citlivosti ISO na maximum (s patřičným navýšením digitálního šumu). Dostatečné úrovně expozice jsem dosáhl pouze přepnutím do manuálního režimu blesku a nastavením jeho maximálního výkonu. Občas se stalo, že focený objekt se přiblížil na menší vzdálenost a pořízené snímky byly přepálené, protože jsem neměl čas přepnout režim blesku. Pokoušel jsem se operativně zvětšovat hodnotu clony, ale ani to jsem mnohdy nestihl. Až později jsem objevil na internetu, že existuje nástavec na blesk s Fresnelovou čočkou, zvaný Better Beamer. Nechci zde dělat reklamu tomuto zařízení, nejsem na jeho prodeji nijak zainteresován, musím však přiznat, že Better Beamer patří k nejužitečnějším fotodoplňkům (alespoň pro tento druh focení), jaké jsem kdy poznal. Nyní mohu bez problému fotit s použitím TTL funkce i při vzdálenostech nad 30 metrů a to i při podstatně nižších citlivostech ISO a pořízené snímky jsou technicky kvalitnější.

[zpět]