Bobři v Plzni

  • [zpět]
  • Část 1 - Po bobřích stopách
  • Část 2 - Na číhané
  • Část 3 - U bobří nory
  • Část 4 - Bobří rodina
  • Část 5 - V údolí "Bobří řeky"
  • Část 6 - Setkání s vydrou
  • Část 7 - Klid před bouří
  • Část 8 - Lidský faktor
  • Část 9 - Bez happy endu
  • Část 9 - Bez happy endu

    Happy endem, česky šťastným koncem, pravidelně končí pouze romány červené knihovny pro ženy, nebo špatné filmy. V reálném životě se happy end zas až tak často nevyskytuje. Čistě filozoficky vzato je šťastný konec v životě logickým nesmyslem, neboť každý život končí smrtí a ta příliš šťastná nebývá. Také příběh bobří rodiny postrádá happy end. Po vymýcení pobřežního porostu v prosinci 2013, zmíněném v předchozí části vyprávění, nabraly události kolem bobrů rychlý spád. Dospělého bobra, a to samici, jsem v řece zahlédl naposledy koncem ledna 2014.

    Bobr evropský Castor fiber

    Několikrát jsem poté večer marně hlídkoval u bobřího hradu, žádného bobra jsem v jeho blízkosti nezahlédl. I když se mladí bobři, na rozdíl od jejich rodičů, v řece i nadále pohybovali, svůj původní hrad, nyní obnažený a volně přístupný, zřejmě opustili. Přibližně ve stejné době, kdy zmizeli dospělí bobři, ustalo také kácení stromů. Za celý rok od ledna 2014 do ledna 2015 jsem tak nezaznamenal poražení jediného stromu bobry. Jeden strom sice někdy v červenci 2014 do řeky padl, ale jednalo se o menší osiku poškozenou bobřím ohryzem ještě v předchozím období, která nevydržela nápor silného větru při prudké letní bouři. Z výše uvedeného je zřejmé, že stromy káceli pouze bobří rodiče, kteří tuto dovednost nestihli předat další generaci. Po zmizení rodičů měli mladí bobři ještě určitou zásobu potravy v již poražených stromech, ale po jejím spotřebování pro ně nastaly krušné časy. I při mých občasných návštěvách bylo zřejmé, že mladí bobři jsou bezradní. Na porážení vzrostlých stromů si netroufli a většina nižších dřevin byla vykácena. Bobři tak z hladu okusovali i staré dřevo a pařezy.

    Bobr evropský Castor fiber

    Co se stalo? Kam se poděli dospělí bobři? Na tyto otázky neznám odpověď. Necítili se už ve svém dosavadním teritoriu bezpečně a i pro nedostatek potravy odešli na jiné příhodnější místo? Možná ano, nezdá se mi však pravděpodobné, že by opustili ještě nedorostlá a nedospělá mláďata a ponechali je jejich osudu. V odborné literatuře se uvádí, že mladí bobři zůstávají s rodinou zhruba dva roky, potom odcházejí, respektive jsou vyhnáni a musí si hledat nový domov. V bobří rodině tak společně žijí mladí bobři narození v daném roce s mláďaty z roku předchozího. Tuto skutečnost bohužel nemohu potvrdit, protože bobří rodina zanikla ještě před narozením druhé generace mláďat.

    Bobr evropský Castor fiber

    Pátral jsem po stopách bobří přítomnosti i v přilehlých úsecích řeky, jak po proudu, tak i proti němu, zda se bobři nepřesunuli tam, ale bezvýsledně. Pokud bobří rodiče neodešli na jiné, vzdálenější místo, potom zbývá už jen ta možnost, že zahynuli. O příčinách nechci bez důkazů a indicií spekulovat, nelze vyloučit ani lidský zásah. Jedno je jisté: mladí bobři ve věku zhruba deseti měsíců osiřeli a od února 2014 zůstali v řece sami. Kolik jich tu zbylo si opět netroufnu se stoprocentní jistotou tvrdit, protože jsem je nerozeznal jednoho od druhého. Minimálně byli dva, jelikož se občas pohybovali ve dvojici. Tři najednou jsem na rozdíl od podzimu předchozího roku nezahlédl a o nejistém osudu čtvrtého mladého bobra jsem psal již v sedmé kapitole. Také jsem už na žádné fotografii nezachytil mladého bobra se zhojenou jizvou na ocase, zmizel přibližně ve stejné době jako jeho bobří rodiče. Domnívám se proto, že v řece zbyli pouze dva mladí bobři, ruku do ohně bych za to ale nedal.

    Bobr evropský Castor fiber Bobr evropský Castor fiber

    K nejistotě o počtu bobrů v řece přispělo i to, že se mi nepodařilo najít místo s novou bobří norou, kde bych měl více příležitostí k jejich pozorování. K řece jsem již nechodil tak často, jako v předchozím období a i bobři byli mnohem ostražitější. Doufal jsem, že s blížícím se létem a prodlužujícími se dny šance na nalezení nory stoupne. Několikrát jsem již byl přesvědčen, že jsem ji objevil, při příští návštěvě se ale ukázalo, že to nebyla pravda. Možná, že bobři měli ve svém území nor více, které střídali. Jednou jsem dokonce zahlédl mladého bobra při návratu do staré původní nory/hradu. Připlul s ukousnutou vrbovou větví až ke staré noře, potopil se i s větví a vyplul na stejném místě až po delší době a bez větve. Návštěva této nory byla pouze ojedinělá, vícekrát jsem nic podobného nezaznamenal.

    Bobr evropský Castor fiber

    S příchodem léta bobři objevili další zdroj potravy – řepku olejnou na přilehlém poli. Ještě před soumrakem vylézali na břeh, odkud se po chvilce vraceli s několika ukousnutými stonky řepky zpět do řeky a v posledních paprscích zapadajícího slunce si na nich pochutnávali v mělké vodě těsně u břehu. Naposledy jsem tak měl příležitost pozorovat je při každé návštěvě. Koncem července zemědělci řepku posekali a tím ukončili období relativně snadného sledování bobrů.

    Bobr evropský Castor fiber

    Naposledy jsem pozoroval párek bobrů jak se krmí řepkou 16. července 2014. Od té doby jsem zahlédl bobry v řece pouze sporadicky, a to vždy bobra samotného, nikdy ne ve dvojici. Udělal jsem si malou statistiku. Od výše zmíněné poloviny července do poloviny února 2015, kdy píšu tyto řádky, tzn. zhruba za sedm měsíců, jsem byl u řeky celkem patnáctkrát, bobra jsem ale uviděl pouze při čtyřech návštěvách. Několikrát jsem se dokonce domníval, že bobři z řeky úplně zmizeli, že tu již nežijí, po delší době jsem ale vždy bobra znovu zahlédl. Nejnověji jsem byl úspěšný teď, v půlce února 2015, kdy jsem pozoroval dokonce dva bobry pospolu.

    Bobr evropský Castor fiber

    Když se moji známí podivovali nad mou podivínskou zálibou chodit večer a v noci k řece pozorovat a fotografovat bobry, v žertu jsem odpovídal, že musím využít příležitosti, která se mi naskytla, protože během uplynulých tří set let jsem tuto možnost neměl a následujících tři sta let opět mít nebudu. Zatím se tato katastrofická vize naštěstí zcela nenaplnila. Přesto je zřejmé, že bobrům tady, na periferii krajské metropole, zrovna pšenka nekvete, vždyť původně pětičlenná bobří rodina se během necelého roku ztenčila na pouhé dva bobry.

    Přesto jsem rád, že jsem měl po dva roky možnost pozorovat tyto zajímavé a zvláštní tvory pěkně z blízka, takříkajíc „z první řady“. Na závěr ještě v několika větách shrnu nejdůležitější poznatky z těchto pozorování.

    Bobr evropský Castor fiber

    Bobři jsou plaší a mírumilovní tvorové, aktivní především v noci. Buď plavou v řece, nebo se krmí. Nikdy jsem je neviděl odpočívat, pouze výjimečně jsem je přistihl při péči o srst, kdy si srst potírali výměškem z párové podocasní žlázy. Pokud bobři odpočívají, potom zřejmě pouze v bezpečí své nory. Také jsem nezaznamenal, že by si mláďata bobrů spolu hrála a dováděla, podobně jako mláďata jiných savců.

    Bobr evropský Castor fiber

    V zimních měsících vyplouvají z nory až za tmy, v létě dost často ještě před západem slunce. Tehdy jsou také nejlepší podmínky pro jejich pozorování. Na břeh se vydávají neradi a pouze výjimečně za účelem obstarání potravy a i tehdy se neodvažují dále než několik metrů od vody (max. do 20 m). Pokud je to možné, odnáší si potravu, například ukousnuté větve stromů, ihned zpět do řeky, kde ji někde v mělké vodě konzumují. Na břehu se necítí v bezpečí, při sebemenším vyrušení hledají spásu útěkem do vody. Do vody se potápí po hlavě a pokud se cítí ohroženi, doprovází své ponoření hlasitým poplašným plácnutím plochého ocasu o vodní hladinu. Většinou se pohybují samostatně, málokdy ve dvojici, jen zcela výjimečně jsem viděl více bobrů najednou. Dokonce i malinká mláďata se pohybovala samotná, bez dohledu a ochrany rodičů. Uvádí se, že pod vodou vydrží v případě nutnosti 10 až 15 minut. To nemohu potvrdit. Mnou pozorovaní bobři takovými přeborníky nebyli, pod vodou setrvávali řádově desítky vteřin a nejdelší ponory určitě nepřesáhly dvě minuty.

    Bobr evropský Castor fiber

    Za potravu jim sloužily především měkké dřeviny – topoly osiky a mladé větve vrb, zásadně se vyhýbali olším a starým vzrostlým vrbám se silnou, rozpraskanou kůrou. Zachutnala jim i řepka olejná a malí bobříci spásali také zelené rostliny na březích. Bobři se většinou chovají velice tiše, jen výjimečně spolu komunikují pomocí tlumených hrdelních zvuků, znějících jako něco mezi kňouráním a mručením.

    Bobr evropský Castor fiber Bobr evropský Castor fiber

    V médiích jsou zejména v poslední době často zmiňovány škody, páchané bobry. Částečně je to dáno nárůstem počtu bobrů u nás, mnohdy jsou však tyto škody zveličovány. Přeci jenom jsou škody mediálně zajímavější než jiné události. Kromě toho, že poráželi vzrostlé osiky, bobři prakticky žádné škody nepáchali a škody na zemědělské produkci byli, alespoň z mého pohledu, naprosto zanedbatelné.

    Příběh o bobrech v Plzni končí bez happy endu, ne však zcela pesimisticky. Doufám, že bobři na okraji Plzně přežijí, že se tu usídlí trvale a že je budou moci obdivovat i příští generace.

    Pokračování? (Věřím, že ano)

    [zpět] [ < ] 1 2 3 4 5 6 7 8   9