Bobři v Plzni

  • [zpět]
  • Část 1 - Po bobřích stopách
  • Část 2 - Na číhané
  • Část 3 - U bobří nory
  • Část 4 - Bobří rodina
  • Část 5 - V údolí "Bobří řeky"
  • Část 6 - Setkání s vydrou
  • Část 7 - Klid před bouří
  • Část 8 - Lidský faktor
  • Část 9 - Bez happy endu
  • Část 6 - Setkání s vydrou

    Setkání s vydrou říční (Lutra lutra) vzniklo jako „vedlejší produkt“ při fotografování bobrů. Prvně jsem vydru ve volné přírodě uviděl jednoho chladného, únorového večera roku 2013. Abych byl zcela přesný a korektní, samotnou vydru jsem vlastně ani neviděl. Při pátrání po bobří přítomnosti, kdy jsem světelným kuželem výkonné svítilny přejížděl bližší i vzdálenější okolí, jsem na protějším břehu řeky zahlédl zářit dva páry očí. První pár očí byl těsně nad hladinou, prosvítal mezi trsy dlouhé, suché trávy. Druhý pár o něco níže byl jejich zrcadlovým odrazem ve vodní hladině. Vlastníka těchto očí jsem nezahlédl, jeho tělo bylo kryto suchou, převislou travou. Musel to být predátor, protože oči směřovaly přímo dopředu a liška to být nemohla; její tělo by se do tak malého úkrytu nevměstnalo a muselo by být částečně ponořeno do vody. Spíše jsem usuzoval, že to bude nějaká větší lasicovitá šelma, možná kuna, nebo invazní norek americký. Tehdy v únoru mne ale ani ve snu nenapadlo, že by to mohla být vydra, neboť zde, nedaleko od Plzně, vydry nežily po mnoho desetiletí (ne-li století).

    Vydra říční Lutra lutra

    Vydra říční je naší největší lasicovitou šelmou. Je vázána na vodní prostředí a životu ve vodě je dobře přizpůsobena. Má štíhlé, válcovité tělo, pokryté hustou a jemnou srstí a poměrně krátké nohy, opatřené plovacími blánami mezi prsty. Dospělá vydra váží 5 až 15 kg, tělo bez ocasu bývá až 80 cm dlouhé, svalnatý ocas měří dalších až 55 cm. Její velmi kvalitní kožešina byla jedním z hlavních důvodů, proč byla u nás téměř vyhubena. Podle údajů ze 70. let 20. století žilo tehdy na našem území pouhých 170 jedinců. Od té doby se zejména díky zákonné ochraně početní stavy vyder zvyšují, v současnosti se odhaduje počet vyder v České republice na necelých 3000 jedinců. Kožešiny dnes nejsou v módě a tak je největším nebezpečím pro vydry motorismus, kdy mnoho vyder hyne pod koly aut a také pytláctví a nezákonný lov. Přiznejme si, že i v současnosti považuje část našich spoluobčanů, zejména z řad rybářů a myslivců, vydru za škodnou. Vydra žije samotářsky (kromě samic s mláďaty), její lovecké teritorium je poměrně rozsáhlé a jeho velikost závisí na množství vhodné potravy, tvořené především menšími rybami. U samic se udává velikost loveckého teritoria na 10 až 15 km vodního toku; u samců ještě podstatně více.

    Ondatra pižmová Ondatra zibethicus

    Podruhé jsem s vydrou setkal na stejném místě po necelých třech měsících, počátkem května, kdy jsem se vydal k řece do míst, kde jsem předtím na starém, poraženém kmeni pozoroval a nafotil ondatru. Fotografie ondatry však nebyly nejkvalitnější a tak jsem se chtěl pokusit získat technicky kvalitnější snímky. Na ondatru jsem čekal marně. Bylo již po západu slunce a začalo se stmívat, když vlnky na řece, asi sto metrů proti proudu řeky signalizovaly, že se blíží nějaké zvíře. Původce těchto vlnek jsem nezahlédl, protože plaval blízko u břehu, kam výhled stínily větve stromů. Mohlo to být cokoliv, i kachna či nutrie. Po chvilce vlnky zamířily k protějšímu břehu a nad hladinou se mihlo něco tmavě hnědého. Že by to byl bobří ocas? To by trochu narušilo můj dosavadní předpoklad, že bobří nora se nalézá asi kilometr odtud po proudu, tedy na opačné straně, než odkud zvíře připlouvalo. Zvíře se střídavě ponořovalo a vynořovalo a namířilo si to přímo k poraženému kmenu, poblíž kterého jsem stál. A když se vynořilo z vody a vylezlo na kmen stromu, byl jsem šokován ještě více, než když jsem zde poprvé objevil známky bobří přítomnosti. Na starý kmen vylezla krásná, vzrostlá, svrchu šedohnědě zabarvená vydra.

    Vydra říční Lutra lutra

    Vzhledem k pokročilému soumraku jsem musel při focení použít blesk. Blesk vydru vylekal a ta vklouzla do vody a připravila mne tím o možnost opakování snímku. K mému překvapení však neodplavala pryč, ale naopak, vynořila se kousek ode mne, proplula těsně podél břehu přímo u mých nohou a asi po čtyřiceti metrech vylezla na břeh, kde déle než deset minut odpočívala. Snímky vydry na takovou vzdálenost však nejsou příliš kvalitní, mají pouze dokumentární hodnotu. Po krátké pauze pak pokračovala v plavbě po proudu, směrem k Plzni. A tak mám z tohoto setkání pouze jednu použitelnou fotografii, ani s tou však nejsem stoprocentně spokojen, protože rovina zaostření je až mírně za hlavou vydry. Bylo to asi způsobeno tím, že vydra sebou na kmeni neustále „mlela“ a mezi namáčknutím spouště, tzn. zaostřením, a expozicí se trochu posunula dopředu.

    Vydra říční Lutra lutra Vydra říční Lutra lutra Vydra říční Lutra lutra

    Ke třetímu setkání s vydrou došlo počátkem března 2014. Fotil jsem večer, již za tmy, mladého bobra, který v řece ohlodával kůru z kmene poraženého topolu osiky. Čas od času jsem focení přerušil, abych prozkoumal okolí, zda se tu nevyskytuje nějaký další bobr. Místo bobra jsem najednou ve světle svítilny zahlédl kousek proti proudu na protějším břehu, těsně u hladiny jasně zářit pár zvířecích očí, obklopených temnější siluetou zvířecího těla. Byla to vydra, která na kameni požírala právě ulovenou menší rybku. Přes obtížné světelné podmínky se mi podařilo udělat dva její snímky, na třetím je již zachycena, jak se noří do vody. Zářící oči jsem musel na fotografiích vyretušovat, aby nepůsobily příliš rušivě.

    Vydra říční Lutra lutra Vydra říční Lutra lutra Vydra říční Lutra lutra

    S vydrou jsem se na stejném místě setkal ještě několikrát, jednou dokonce za krásného, slunečného dne, v půl jedenácté dopoledne. Jel jsem se projet na kole a kousek mé trasy vedl podél řeky. Udělal jsem malou odbočku, abych zkontroloval, zda se tu neobjevily nové známky bobří aktivity. Upoutalo mne vlnění, vycházející od břehu na mé straně řeky. Popojel jsem proto do míst, odkud vlnění vycházelo, zahlédl jsem tu však pouze zvířené bahno u dna řeky. Po chvíli se vlnění objevilo znovu a přímo pode mnou proplula dospělá vydra. Plavala těsně u břehu, střídavě se potápěla a vynořovala k nádechu, zřejmě lovila ryby. Pozoroval jsem ji několik minut, dokud mi nezmizela z dohledu. Zajímavé bylo, že si mne nevšimla, přestože jsem stál v jasně modrém cyklistickém triku a v blýskavé cyklistické helmě, naprosto nekrytý na břehu, porostlém pouze travou a kopřivami. Bohužel jsem byl bez fotoaparátu. Škoda, byl by to jediný snímek vydry pořízený za dne, bez pomoci blesku.

    Vydra říční Lutra lutra

    Opakovaná setkání s vydrou v časovém období delším než jeden rok jsou důkazem, že vydra tu na okraji katastru města Plzně žije trvale. Pozoruhodné je, že na stejném úseku řeky, dlouhém asi 200 m, jsem několikrát pozoroval jejího přímého potravního konkurenta – norka amerického (Neovison vison).

    [zpět] [ < ] 1 2 3 4 5   6   7 8 9    [ > ]