Bobři v Plzni

  • [zpět]
  • Část 1 - Po bobřích stopách
  • Část 2 - Na číhané
  • Část 3 - U bobří nory
  • Část 4 - Bobří rodina
  • Část 5 - V údolí "Bobří řeky"
  • Část 6 - Setkání s vydrou
  • Část 7 - Klid před bouří
  • Část 8 - Lidský faktor
  • Část 9 - Bez happy endu
  • Část 2 - Na číhané

    K řece jsem ve večerních hodinách chodil častěji. Chtěl jsem poznat bobří zvyky, ale především bobra vyfotit. Problém byl v tom, že jsem mohl pozorovat vždy jen malý úsek řeky, maximálně tak sto metrů. Rajón bobra je ale mnohem větší a jeho chování nepředvídatelné. Jeden den se zahryzne do stromu na jednom místě, ale své dílo nedokončí, a druhý den v načatém díle nepokračuje a „pase“ se na úplně jiném místě. Setkání s bobrem je pak více méně dílem náhody.

    O mých prvních neúspěšných pokusech s focením bobra píši podrobněji na jiném místě v článku „Jak se fotí bobři?“.

    Abych mohl bobry lépe ve tmě vyhledávat a pokusit se je vyfotit, pořídil jsem si výkonnou svítilnu s halogenovou žárovkou. Natěšen jsem se vydal k řece. Asi po půlhodině jsem zaslechl šplouchání a uviděl bobra plavat prostředkem řeky proti proudu. Počkal jsem, až se přiblíží a potom jsem zapnul svítilnu a „plác“! Než jsem stačil stisknout spoušť, bobr udeřil ocasem na poplach o hladinu a zmizel pod vodou. Stejně tak jsem dopadl i příště. Vyčkával jsem pak ještě marně dobré dvě hodiny, zda se bobr neobjeví znovu. Zklamaně jsem sbalil své fotonádobíčko do batohu a vydal se domů. Na chvíli jsem se ale ještě zastavil na místě, kde jsem bobra spatřil vůbec poprvé. Slyšel jsem tu jakési šplouchání u protějšího břehu, tak jsem zpozorněl. V hluku, který sem doléhal z nedaleké silnice jsem ale nebyl schopen rozeznat, co šplouchání způsobuje. Mohly to být také jen vlny mírně zvýšeného průtoku vody, narážející do kamenů na břehu. Už jsem chtěl definitivně odejít, když se ozval hlasitý šramot, jak něco lezlo z vody na břeh. Rozsvítil jsem svítilnu a přímo proti mně, na strmém protějším břehu, jakoby zkameněl velký bobr v celé své kráse. Pózoval mi tak bez hnutí několik vteřin, než se rozhodl vrátit se zpět do vody. Dokonalá příležitost k focení a já měl foťák sbalený v batohu. Náhoda přeje připraveným a já tentokráte připraven nebyl. Tak snad někdy příště.

    bobr evropský (Castor Fiber)

    Další příležitost se mi naskytla koncem února, kdy během jednoho dne napadlo více než deset centimetrů sněhu. K řece jsem se vydal ještě před setměním a do batohu přibalil i pár jablek pro bobra, abych se ho pokusil vylákat na břeh. Je to přeci hlodavec a tak by mu jablka mohla chutnat. Hned při příchodu, ještě za soumraku jsem zahlédl bobra plavat v řece. Nohou jsem těsně u hladiny odhrnul sníh a jablka tam položil. Mezitím se setmělo. Bobr ještě asi dvakrát proplul okolo a po chvilce jsem zaslechl na protějším břehu hryzání. Posvítil jsem si do míst, odkud hryzání vycházelo a opravdu jsem spatřil bobra, který hodoval na kůře poraženého stromu. Udělal jsem několik fotografií, bobr však byl v takové poloze, že jsem z něj viděl pouze hřbet, hlavu měl skrytou za hustým keřem. Protože nejevil snahu přemístit se do výhodnější pozice, musel jsem se přemístit já asi o patnáct metrů dále. Sice jsem se snažil pohybovat co nejtišeji, ale v husté, suché trávě, plné naplavených větví, to moc nešlo. Bobra jsem asi vyplašil a ten si to namířil zpět do vody. Sice jsem ho vyfotil, ale fotografie byla rozostřená a nepoužitelná. Po chvilce čekání se však ozvalo známé žblunknutí z míst, kde jsem stál předtím a kde jsem zanechal jablka. A hned nato bobr opět proplul podél břehu, těsně kolem mne. Chvíli jsem čekal, když se ale už nic nedělo, šel jsem se podívat na místo, kam jsem jablka položil. Všechna byla pryč a pouze stopy ve sněhu vyznačovaly, kudy se bobr pohyboval. Musí mít skvělý čich, když prakticky okamžitě jablka zvětřil. A jsem si jist, že při tak skvělém čichu musel cítit i mne.

    bobr evropský (Castor Fiber)

    Asi po dvou dnech jsem se vydal k řece znovu s novou dávkou jablek. Nemusel jsem čekat dlouho, když mi vlnky na hladině signalizovaly, že bobr proplul kolem, tentokrát ale podél protějšího břehu. Po další čtvrthodině jsem zaslechl na protějším břehu jakési šramocení a hryzání. Několik minut jsem ještě vyčkával, abych bobra nevyplašil a poté jsem rozsvítil svítilnu. Kuželem světla jsem přejížděl po protějším břehu, ale bobra jsem nezahlédl. Až pak mne upoutal podivný záblesk, kterým byl odlesk světla na bobrovu oku. Jeho tělo téměř dokonale splývalo s okolní půdou. Světlo jsem nevypnul a bobr se začal pomalu přesouvat z prudkého břehu zpět do vody. Udělal jsem několik fotek a teprve doma při jejich prohlížení jsem zjistil, že táhl v zubech ukousnutou větev. Skočil s ní do řeky a zmizel pod vodou. Asi po dalších deseti minutách, ve kterých se nic nedělo, jsem uslyšel šplouchnutí v místech, kam jsem položil jablka a zahlédl jsem tam pohybovat se nějaký temný stín. Rozsvítil jsem a skutečně tam byl na břehu bobr. Byl ode mne necelých deset metrů, ale já stál v pozici nevhodné pro fotografování, protože mi výhled částečně stínily větve stromů. Musel jsem popojít několik metrů stranou. Snažil jsem se pohybovat pomalu a tiše, ale bobr mne určitě slyšel i cítil, neutekl ale a když jsem znovu rozsvítil, mohl jsem ho vyfotit. Bohužel byl otočen zadkem ke mně a hlava mu nebyla vidět. Protože jsem neustále svítil, jaksi neochotně sklouzl do vody a odplul. Vypnul jsem světlo a čekal, zda se vrátí. Za deset minut byl zpět. Tentokrát se ke mně natočil profilem a jedna z fotek se docela povedla. Po chvíli opět sklouzl do vody, ale jablka byla velkým lákadlem a bobr se ještě jednou vrátil. Když jsem na něj znovu posvítil, chvilku vyčkával ale potom neochotně odplul pryč a už se nevrátil.

    bobr evropský (Castor Fiber)

    bobr evropský (Castor Fiber) bobr evropský (Castor Fiber) bobr evropský (Castor Fiber)

    Začátkem března se oteplilo, sníh tál a vody v řece mírně přibylo. Po několika dnech jsem se na stejné místo vrátil s dalšími jablky. Chtěl jsem pořídit ještě několik fotek bobra. Nachystal jsem si nádobíčko a vyčkával. Krátce po setmění bobr proplaval kolem. Ucítil jablka a vylezl na břeh. Blesky při focení ho asi vyplašily, protože hned odplul. Za půl hodiny byl zpět a pochutnával si na jablkách. Tentokrát se svítilnou ani blesky nenechal vyrušovat, choval se, jako bych tam nebyl. Měl jsem i čas fotografie zaostřit. Pro dnešek jsem měl splněno a nedočkavě jsem pospíchal domů, abych si fotky prohlédnul v počítači, minimálně dva či tři snímky musí být povedené. Povedené byly, ale při jejich prohlížení na mne z monitoru vykukovala místo bobra nutrie.

    bobr evropský (Castor Fiber)

    Také dalších několik návštěv řeky skončilo neúspěšně. Z bobra jsem nezahlédl ani chloupek, na jablkách si pochutnávaly pouze nutrie, které si už na mou přítomnost docela zvykly. Již jsem si myslel, že se bobr odstěhoval, protože nastal čas bobřích námluv. Třeba se vydal někam jinam hledat partnerku či partnera. Teplejší období ale netrvalo dlouho. Přestože byl březen, citelně se ochladilo a napadl nový sníh a na novém sněhu čerstvé stopy prozradily, že bobr tu stále ještě je. Druhý den večer jsem se proto opět vypravil na mé oblíbené místo, kde se však opakoval scénář z předchozích dní. Přinesená jablka přilákala nutrii, která se při jejich konzumací nedala rušit mou přítomností, i když jsem se nekrytý pohyboval ve vzdálenosti zhruba deset metrů od ní. Čekal jsem dlouhé tři hodiny a potom jsem se zklamaně vydal na cestu domů.

    Ušel jsem ale jen několik kroků, když jsem zaslechl jakési hryzání na protějším břehu. Posvítil jsem si tam, ale nic nebylo vidět. Hryzání však neustávalo a tak jsem popošel ještě pár metrů do prostoru, který byl přímo oproti místu, odkud zvuky vycházely. Přitom jsem musel projít úsekem zarostlým vysokou, suchou travou, ve které bylo napadáno plno suchých větviček. Rozhodně jsem se tedy nepřemisťoval nijak potichu, ba právě naopak. Zvuky ale neutichly. Znovu jsem pátral pohledem po jejich původci. A pak sem ho objevil, seděl napůl ve vodě v jakémsi úkrytu, stíněném suchou travou, kde ohryzával větvičku. Světlo svítilny jej vůbec nevyrušilo. Měl jsem čas vytáhnout fotoaparát z batohu, nasadit blesk i zaostřit. Takhle na dálku, v trochu mdlém světle svítilny jsem si nebyl jist, zda mám před sebou bobra, nebo nutrii. Navíc jsem ze zvířete viděl prakticky jen hlavu s předními tlapkami, ve kterých drželo větvičku. Po chvilce se vedle něj objevila druhá silueta. Na bobra se mi zdála trochu malá a tak jsem ještě více znejistěl. S konečnou jsem zjistil, že to byli bobři, opět až doma. Bylo to poprvé, kdy jsem viděl bobry v páru. Předtím jsem zahlédl vždy pouze bobra jednoho, i když nemohu říci, že to byl jeden a týž jedinec.

    bobr evropský (Castor Fiber) bobr evropský (Castor Fiber)

    S kvalitou fotografií bobra jsem však stále nebyl spokojen. Snažil jsem se proto bobra opět nalákat pomocí jablek na břeh, kam jsem si připravil pro lepší nasvícení druhý, dálkově ovládaný blesk. Několik večerů jsem pak marně postával za stativem s fotoaparátem. Bobra jsem se nedočkal, zato jsem mohl pořídit spoustu fotografií nutrií, protože ty se tu objevovaly každý večer a jablka jim chutnala náramně. Jedna nutrie dokonce slídila po břehu a hledala tam jablka hned po mém příchodu, ještě dříve, než jsem je stačil vyjmout z batohu. A jelikož jsem s jablky šetřil, a položil jich na břeh pouze několik, aby mi ještě nějaká zbyla pro bobra, nutrie jablka rychle zkonzumovala a protože jí zřejmě nestačila, připlula až ke mně. Vylezla na břeh a z bezprostřední blízkosti (přilezla až asi na metr ke mně) na mne cenila velké, sytě oranžové přední zuby a jakýmsi hrdelním bučením se dožadovala ještě „nášupu“. A nedala se odsud odehnat ani silným světlem, ani hlasitými zvuky, například zakašláním, ani tím že jsem přešel na jiné místo. Když jsem jí hodil další jablko, skočila za ním do vody, dostihla ho a zamířila s ním ke břehu, kde po krátké chvilce opět zmizelo v jejích útrobách. Podobné bučivé zvuky, vzdáleně připomínající vzdálené bučení krav, jsem předtím zaslechl u řeky již několikrát, teprve teď jsem ale mohl identifikovat jejich původce.

    bobr evropský (Castor Fiber)

    Bobr se teď objevoval poblíž mého stanoviště pouze sporadicky, přesto se mi podařilo vyfotit několik snímků. Za technicky nejlepší z nich považuji fotografii bobra, sedícího na mělčině u břehu, okusujícího větvičku, kterou si umně přidržoval předními packami. Tyhle snímky bych býval promeškal, protože jsem bobra nezahlédl připlouvat a jeho přítomnost mi prozradilo až tiché hryzání. Bobr přitom seděl pouhých jedenáct metrů ode mne (podle údajů z fotoaparátu), byl však tak blízko břehu, že mu hlavu stínila pobřežní vegetace. Abych ho vyfotil, musel jsem se vyklánět nad řeku, až jsem měl obavy z nedobrovolné koupele. Kupodivu bobr se mým počínáním nedal vyrušovat, neodradilo ho ani prudké světlo, ani záblesky z blesku. Teprve když „oholil“ celou větvičku, ponořil se do vody a odplul. Za několik dnů jsem ho na stejném místě zastihnul opět, tentokrát však hodoval po celou dobu obrácen zády ke mně a na fotografiích je vidět pouze bezhlavý kopeček kožešiny. Zajímavé také je, že na stejném místě jsem vyfotil nutrii, která předváděla totéž, co předtím bobr: svírala předními tlapkami větvičku a ohlodávala ji. Byla to ta samá větvička, kterou tu před několika dny zanechal bobr ohryzanou do běla.

    bobr evropský (Castor Fiber) bobr evropský (Castor Fiber)

    [zpět]    [ < ] 1   2   3 4 5 6 7 8 9   [ > ]