Kocourek Nebojsa

Kocour

  • [zpět]
  • Část 1 - První dny
  • Část 2 - Výchova kočičího dítěte
  • Část 3 - Spánek, chléb a hry
  • Část 4 - První sníh
  • Část 5 - Hrátky s Alešem
  • Část 6 - Nebojsa a Maruška
  • Část 7 - Doba dospívání
  • Část 8 - Dodatek - fotografování kotěte
  • Část 8 - Dodatek - fotografování kotěte

    Fotografování kotěte není žádná lehká disciplína a dost jsem si při tom užil. Když byl Nebojsa maličký, jeho nejoblíbenější poloha při fotografování byla u mých nohou. Položil jsem ho do trávy a poodstoupil od něj o několik kroků. Podřepl jsem a přiložil fotoaparát k oku a…. Nebojsa byl na pochodu v půli cesty ke mně. Tak jsem ho znovu zvedl, odnesl, položil, poodstoupil o několik kroků a než jsem se otočil, Nebojsa už opět pochodoval. Přistoupil jsem tedy k němu, zastavil jej, posadil a zavelel: seď! Než jsem stačil ujít o dva kroky, Nebojsa už byl zase na cestě. Proto mám z Nebojsova ranného období plno fotek, na kterých si to vykračuje směrem ke mně. Objevil jsem jediný způsob, jak ho znehybnit. Zvedl jsem ho a položil na větev stromu. Sice na mne výhružně otevíral tlamičku, ukazoval zoubky, zlostně prskal a snažil se mne poškrábat, ale alespoň chvíli setrval na jednom místě.

    kočka kocour

    Když trochu povyrostl, bylo fotografování ještě zábavnější. Odnesl jsem ho na příslušné místo, poodstoupil o několik kroků a při posledním kroku jsem se o něj zakopl. Takže znovu: odnést, položit, poodstoupit a v tom mi zakvikl pod nohama, protože jsem ho šlápl. Říkal jsem si nevadí, chvíli si s ním budu hrát a až bude zabrán do hry, podaří se mi lépe pořídit několik fotografií. Nebojsa byl sice zabrán do hry, dováděl například se spadaným listem, ale jakmile jsem zvedl fotoaparát k oku, zaujal bleskurychle svou oblíbenou polohu u mých nohou. A když už se zabral do hry a dovádění natolik, že fotografování nevnímal, byl tak neobyčejně hbitý a pohyblivý, že mi častokrát zmizel ze záběru dříve, než jsem stihl zmáčknout spoušť. Udělal jsem spoustu fotek, kde byla z Nebojsy zachycena jenom část, nebo byl obrázek rozmazaný a z Nebojsy byla jenom jakási šmouha, nebo na něm Nebojsa chyběl úplně.

    kočka kocour

    Ještě komplikovanější bylo focení Nebojsy společně s Maruškou. Přinutit tyhle dva neposedy aby postáli chviličku před objektivem fotoaparátu byl téměř nadlidský úkol. Marušce jsem mohl nařídit seď a ona poslechla. Pokud byla sama. Když byla společně s Nebojsou poslechla také, ale jen na chvilku, protože Nebojsa neposeděl a tím vyprovokoval k pohybu také ji. Bylo to jako zachytit v klidu pytel blech. Když byl jeden z nich náhodou v klidu, pohyboval se druhý a naopak, většinou ale byli v pohybu oba dva.

    kočka kocour

    Spoustu pěkných fotografií jsem také promeškal tím, že ne vždy jsem měl fotografický přístroj u sebe a přichystaný na focení. Je to asi zákon schválnosti, že ty nejzajímavější události se odehrály právě tehdy. S tím se ale musím smířit, to je věc, kterou už nemohu napravit. Nemohu nutit Nebojsu, aby nějakou akci či skopičinu provedl znovu, až si nachystám fotoaparát. Tedy, nutit ho mohu, ale nebylo by mi to nic platné. Pouze filmaři si při natáčení filmů mohou dovolit opakovat některé záběry tak dlouho, dokud nejsou s výsledkem spokojeni. Já jsem měl vždy pouze jedinou příležitost a pokud jsem ji nevyužil, byla už navždy ztracena.

    kočka kocour

    kočka kocour

    Přesto přese všechno se mi podařilo z velkého množství pořízených snímků vybrat několik docela povedených fotografií, abych také vám mohl představil našeho nebojácného kocourka.

    Kocour

     

    K O N E C

    [zpět] [ < ]    1 2 3 4 5 6 7   8