Kocourek Nebojsa

Kocour

  • [zpět]
  • Část 1 - První dny
  • Část 2 - Výchova kočičího dítěte
  • Část 3 - Spánek, chléb a hry
  • Část 4 - První sníh
  • Část 5 - Hrátky s Alešem
  • Část 6 - Nebojsa a Maruška
  • Část 7 - Doba dospívání
  • Část 8 - Dodatek - fotografování kotěte
  • Část 7 - Doba dospívání

    Míjely dny a týdny, jaro se téměř nepozorovatelně přehouplo do léta, a náš kocourek dospíval. Už to nebyl ten malý, nešťastný chumáček chlupů, jako první den, kdy k nám přišel. Ani to nebyl ten baculatý kocourek s hustým a hebkým kožíškem jako v zimě. Období jeho kočičího dětství definitivně skončilo a on vyrostl v krásného, velkého kocoura, v kocoura štíhlého, vytáhlého, s dlouhýma hubenýma nohama. K tomu, že vypadal tak štíhle až vyzáble určitě notně přispěla i řidší a kratší letní srst, do které se všechny kočičky, podobně jako i jiní živočichové, převlékají před příchodem horkých letních dní.

    kočka kocour

    Naše zahrada mu už byla příliš malá a tak začal pronikat do okolí, do míst dosud nepoznaných. Neomylně vypátral, kde se dá zahradní hradba snadno prolézt, podlézt či přelézt. Tudy se vydával na průzkumné a lovecké výpravy a jeho vycházky byly stále delší a delší. Když bylo hezké počasí, trávil na nich často dlouhé hodiny, někdy i celé noci, a vracel se zpět až tehdy, když mu prázdné bříško a hlad připomněly, že je čas k jídlu. To se hned přiřítil domů jako velká voda, lísal se nám kolem nohou, aby nás upozornil na svůj velký hlad. Jakmile dosáhl svého a dosyta se najedl, odbíhal znovu pryč za dalšími dobrodružstvími.

    kočka kocour

    Při těchto výpravách čekalo na Nebojsu nejedno nebezpečí, ten si ovšem počínal nadmíru obezřetně a opatrně. Instinktivně vytušil, že ostatní psi nejsou tak dobráčtí jako naše Maruška, ba právě naopak, a že se před nimi musí mít na pozoru. Jakmile nějaký pes zahlédne kocoura či kočku, není k udržení. Okamžitě začne kočičku pronásledovat a snaží se ji ulovit. A běda neopatrné kočičce! Pokud zpozoruje psa příliš pozdě, nebo pokud neutíká dostatečně rychle, stává se jeho snadnou kořistí. Ještě horší než psi jsou ale auta, jezdící po ulici. Takovému psu se dá ještě utéci, ale zkuste to, utéci autu! To prostě nejde! Auto je mnohem rychlejší než pes a navíc má vepředu dvě silná světla, která pronásledovanou kočičku, zejména navečer a v noci, úplně oslepí a zmatou. Mnohá kočička tak ukončí svůj život pod koly aut.

    kočka kocour

    kočka kocour kočka kocour

    Ale zpět k Nebojsovi. Nebojsa nebyl na svých výpravách jenom kořistí. On sám byl především lovec. Vše co se hýbalo, snad s výjimkou psů, aut a lidí, bylo terčem jeho útoků a brzy se stal postrachem všeho živého v našem okolí. S malým úspěchem se pokoušel chytat mouchy, vyhřívající se na sluníčku. Mouchy byly příliš rychlé a příliš malé na jeho pacičky a Nebojsa tak při jejich lovu většinou pouze promáchl do vzduchu. Zajímavé je, že ačkoliv se vrhal na rozličné mouchy, na včely, pasoucí se na květech, vůbec neútočil. Buď to byl u něho již vrozený instinkt, že chytat včely se nemusí vyplatit, nebo to byla bolestivě získaná zkušenost se včelími žihadly. O to více útočil na motýly, kteří se slétali na květy podobně jako včely. Motýli byli snadnějším terčem než mouchy či včely. Jsou větší a létají pomaleji a tak Nebojsa občas nějakého toho motýla i ulovil.

    kočka kocour kotě

    Na své lovecké úspěchy byl náležitě pyšný a své úlovky nám přinášel ukázat ještě živé ke vchodu do našeho domu. Chlubil se tak, jaký je skvělý lovec a očekával od nás pochvalu. Ne vždycky se jí dočkal, ba právě naopak. Nejednou jsem tak z jeho spárů musel zachraňovat více či méně pochroumané ještěrky, nebo neopatrné ptáky. Jen myši jsem mu ponechával, protože lov myší je kočičím úkolem. Hrál si s nimi, jak se říká jako kočka s myší tak dlouho, až nebohé myšky udolal.

    kotě kotě

    Kromě myší, ptáků a ještěrek přinášel domů často i klíšťata. Rozdíl byl v tom, že klíště nezakousl on, ale klíště bylo zakouslé v jeho kůži. Klíšťata jsou parazité, sají krev napadené oběti tak dlouho, dokud nejsou napitá jako malý soudeček a sama se pak své oběti pustí. Bohužel však často přenáší i nebezpečné nemoci a proto je zapotřebí je co nejrychleji odstranit. K tomu jsme používali speciálních kleštičky i když někdy to nebylo v Nebojsovu hustém kožichu snadné a občas jsme mu s klíštětem vytrhli i chomáček chlupů. Naštěstí Nebojsa většinou tyto operace trpně snášel, pouze někdy ztrácel trpělivost, začal se kroutit a snažil se nám uniknout.

    kočka kocour kočka kocour

    Ještě se musím zmínit o dvou zvířatech, se kterými se Nebojsa u nás na zahradě během svého dospívání setkal. Děti našich sousedů měly jako hračku a mazlíčka živého králíka, kterého chovaly u nich v domě. Za hezkého počasí ho někdy nechávaly proběhnout ve venkovním výběhu, který přímo sousedil s naší zahradou. Když Nebojsa králíka prvně zahlédl, vypadal překvapeně. Co se to tam za hradbou hýbá? Kočka ani pes to nejsou a na myš je to příliš veliké. To se musí prozkoumat! Přikrčil se a pomalu se plížil směrem ke králíkovi, přičemž rozčileně mrskal ocasem. Kousek od hradby tvořené pletivem se přitiskl až k zemi, tlapky si nervózně srovnal pod sebe a bylo zřejmé, že se chystá na králíka zaútočit. Jenže zapomněl na jednu překážku, kterou byla hradba. A tak se musel svého záměru vzdát a králíka pouze pozorně sledoval. Nesledoval ho ale dlouho, protože k hradbě se přiřítila smečka sousedovic psů a začala na Nebojsu zuřivě štěkat. Nebojsa věděl, že je v bezpečí, že psi na něj přes hradbu nemohou, jejich hlasitý štěkot ho však rozčiloval natolik, že se dal na rychlý ústup.

    kotě

    kotě kotě

    A když už léto pomalu končilo a dny se počátkem září krátily, setkal se Nebojsa s dalším podivným zvířetem. Bylo trošku menší a zavalitější než on, nejpodivnější na něm ale byla jeho srst. Vlastně to ani srst nebyla, místo ní trčely z tohoto zvířátka do všech stran pichlavé ostny. Nebojsa se tak poprvé v životě setkal s ježkem. Nejdříve ježka pozoroval z povzdálí a vyčkával, co bude ta pichlavá hrouda dělat. Když se nic nedělo a ježek nejevil snahu se pohnout a pouze se rozhlížel kolem sebe, vydal se Nebojsa na bližší průzkum. Opatrně se k ježkovi přikradl a pečlivě ho očichal. Nic víc se však neodvážil. Nezkusil ani pacičkou ostrost jeho bodlin, naopak, stáhl se zpět a ježka pouze pozoroval. Toho to po několika minutách přestalo bavit a utekl do sousední zahrady.

    kotě kotě

    No a po úspěšném i neúspěšném lovu byl Nebojsa vždycky hrozně unavený a ospalý, zvláště když bylo ve vrcholícím létě velké horko a dusno. To si hned našel na zahradě klidné místečko, kde ho nikdo nerušil a za chvíli už spal tak tvrdě, že se mu zdály samé hezké kocouří sny. A tady naše vyprávění o nebojácném kocourkovi končí a nám nezbývá, než mu popřát, aby prožil krásný a dlouhý kočičí, či spíše kocouří, život.

     

    [zpět] [ < ]    1 2 3 4 5 6   7   8    [ > ]