Kocourek Nebojsa

Kocour pes

  • [zpět]
  • Část 1 - První dny
  • Část 2 - Výchova kočičího dítěte
  • Část 3 - Spánek, chléb a hry
  • Část 4 - První sníh
  • Část 5 - Hrátky s Alešem
  • Část 6 - Nebojsa a Maruška
  • Část 7 - Doba dospívání
  • Část 8 - Dodatek - fotografování kotěte
  • Část 6 - Nebojsa a Maruška

    Šeltie Maruška je taková dobrá duše. Poslušné, chytré, skromné a hodné psí stvoření, které by ničemu živému neublížilo. Jako všichni majitelé psů si samozřejmě myslíme, že právě ten náš domácí mazlíček je tím nejhezčím a nejchytřejším pejskem široko daleko. Ale u Marušky je tomu opravdu tak, vůbec nepřeháním. Je skutečně chytrá, mnohem chytřejší než ostatní psi a občas se mi zdá, že dokonce rozumí všemu, co říkáme.

    kotě

    Na doporučení zvěrolékařky jsme Marušku a Nebojsu po jejich prvním setkání drželi odděleně. Báli jsme se totiž, aby se Maruška případně nenakazila od Nebojsy nějakou nemocí nebo parazity, a naopak, aby Maruška Nebojsovi nechtěně neublížila. Přeci jenom byla mnohem větší než on a když si jej například chtěla jen přidržet přední packou, doslova připlácla Nebojsu k zemi.

    kotě

    Nu a po zhruba dvou měsících, když už bylo jisté, že Nebojsa je zdráv, jsme je museli pod naším dohledem začít na sebe zvykat. Vždyť je všeobecně známo, že kočky a psi se od přírody zrovna nemilují; spíše naopak. Tehdy už Nebojsa nebyl to malinké koťátko, jako při jejich prvním setkání, ale poměrně vzrostlý kocouří dorostenec.

    kotě

    Jejich další setkání proběhlo pod naším přísným dozorem u nás v kuchyni. Nebojsa se nejdříve Marušky bál a ukryl se do kouta, kam za ním Maruška nemohla a odtud vykukoval a sledoval situaci. Po chvilce mu to nedalo, osmělil se a vyplížil se za Maruškou. Ta o něj chtěla pečovat jako o štěňátko, snažila se mu projevit přízeň péčí o jeho kožich, ale po svém, to znamená po psím způsobu. Lepší výraz než „ožužlávání“ jsem pro tuto činnost nenašel: současně mu jakoby okusovala srst a vlhčila ji svými slinami, a tvořila tak z jeho srsti jakési slepené a vzhůru trčící bodliny, až Nebojsa vypadal jako napomádovaný gelem na vlasy, nebo jako kříženec kotěte s ježkem. Nebojsovi se to samozřejmě nelíbilo a tak se jí snažil utéci, Maruška jej ale zadržela přední packou a chtěla ve svém díle pokračovat. Nebojsa zaujal obrannou pozici na zádech a začal po Marušce sekat předními pacičkami s vytasenými drápky. To jsme již museli zasáhnout my a Nebojsu od Marušky oddělit. Spíše než o Nebojsu jsme se obávali o Marušku, aby ji Nebojsa náhodou neškrábl drápkem do oka. Ten malý nezbeda poté utekl do svého kouta, kde však opět dlouho nevydržel a po chvilce se znovu za Maruškou vyplížil.

    kotě

    Po několika dnech si oba dva na sebe zvykli, museli jsme je mít ale stále pod dohledem. Problém totiž byl v agresivitě našeho kocourka, který si sice chtěl s Maruškou hrát, ale takové hraní v jeho pojetí bylo vlastně praní. Vrhal se na ní, kousal a škrábal ji. Maruška jeho útoky chvíli trpně snášela, jakmile se ale Nebojsa rozvášnil a kousl nebo drápl jí citelněji, chňapla po něm, aby se ho zbavila. Věděla, že mu nesmí ublížit, proto ho nestiskla. Jenom ho odhodila a hledala pomoc u nás. Rozdováděného Nebojsu jsme od ní museli odtrhnout a nechat ho uklidnit někde o samotě.

    kotě

    Když se dostatečně uklidnil, choval se k Marušce přátelsky. Lísal se kolem ní se zdviženým ocáskem, otíral se o ní hlavičkou a boky, jakoby se omlouval za předchozí řádění. Maruška z toho byla celá nesvá a couvala a uhýbala před ním. Nerozuměla kočičí řeči a tak nevěděla, že ji tím projevuje přízeň nejvyšší.

    kotě

    Když se zrovna neprali, nebyl s jejich soužitím žádný problém. Dokonce pili oba ze společné misky. Krmit jsme je však museli odděleně. Jinak Maruška vždy svou porci rychle zhltla a potom s převahou svých kilogramů odstrčila Nebojsu od jeho misky a spořádala i jeho příděl a vůbec při tom nebrala ohled na to, že to je krmivo určené pro kočky a ne pro pejsky.

    kotě

    Poté, co jsme s úspěchem zvládli jejich spolužití v místnosti, museli jsme je ještě navyknout na společný pobyt na zahradě. Vše probíhalo naprosto hladce až do okamžiku, kdy se Nebojsa rozběhl. Jeho pohyb vyprovokoval Marušku ke hře na honěnou, následkem čehož se Nebojsa lekl a dal se na úprk do nejbližšího úkrytu. Utekl Marušce pod smrk, do živého plotu, nebo do keře, nebo vyšplhal na strom, kam za ním Maruška nemohla a odtud vykukoval a pozoroval, co Maruška dělá. Jakmile se otočila a odcházela, vykradl se pomalu ze svého úkrytu a plížil se za ní. Když se však Maruška opět obrátila zpět k němu, utekl zpátky do úkrytu.

    kotě

    Aby to nebylo tak jednotvárné, změnil někdy Nebojsa svou taktiku. Při útěku před Maruškou se náhle zastavil a zaujal svou oblíbenou obrannou pozici v lehu na zádech se vztyčenými tlapkami a vytasenými drápky, kterými sekal po Marušce. Ta si ho přidržovala přední packou a chtěla mu opět pečovat o srst. Nebojsa se ale vykroutil a zalezl do svého krytu. A tak, když byli oba spolu na zahradě, Maruška většinou po zahradě pobíhala a štěkala na kolem projíždějící auta a Nebojsa byl někde zalezlý. Občas se také stávalo, že se spolu nehonili, ale chovali se k sobě naoko nevšímavě. Takové chvilky byly ovšem výjimečné a velmi krátké. Jakmile se Nebojsa rozběhl, bylo po nevšímavosti.

    kotě

    Časem se Nebojsa osměloval stále víc a odvažoval se na Marušku i zaútočit, podobně jako útočil na Aleše. Skokem se na ní vrhal, okamžitě však přecházel do polohy na zádech a kousal a škrábal. Někdy na Marušce doslova visel a kousal ji do nohou. Maruška nešťastně přešlapovala a hledala pomoc u mne. Vyčítavě se na mne dívala, jakoby říkala: „Podívej se, co mi dělá! On mne kouše a škrábe. Mne to bolí a já mu nesmím udělat nic! To je nespravedlivé! Odežeň ho, nebo ho taky kousnu!“

    kotě

    A tak jsem musel zakročit a Nebojsu od Marušky odtrhnout. Musel jsem si ale počínat opatrně, protože Nebojsa se Marušky držel jako klíště a nechtěl se pustit a při neopatrném odtržení by jí svými zaťatými drápky nepěkně poškrábal. Samozřejmě, bez násilí se to neobešlo. Jednou rukou jsem ho uchopil za zátylek a druhou jsem se pokoušel oddálit jeho pacičky od Marušky. Nebojsa protestoval, kroutil se a snažil se mne kousnout, nebo škrábnout do ruky, nakonec však podlehl. Přeci jenom jsem byl trochu silnější než on.

    kotě

    Několikrát, i když ne příliš často, Maruška nečekala, až se na ní Nebojsa pověsí a dala se před ním raději na ústup. A to jsem pak mohli vidět něco těžko uvěřitelného. Místo aby kočka utíkala před psem, najednou pes utíkal před kočkou! Nebojsa honil Marušku, která před ním utíkala, seč ji síly stačily a já si přitom vzpomněl na slova známé dětské písničky, u které jsem pozměnil pouze jméno hlavní hrdinky:

    "Utíkej, Máňo, utíkej, utíkej,
    honí tě kocour divokej, divokej,
    honí tě kocour divokej."
    …..

    kotě

     

    [zpět] [ < ]    1 2 3 4 5   6   7 8    [ > ]