Kocourek Nebojsa

Kocour

  • [zpět]
  • Část 1 - První dny
  • Část 2 - Výchova kočičího dítěte
  • Část 3 - Spánek, chléb a hry
  • Část 4 - První sníh
  • Část 5 - Hrátky s Alešem
  • Část 6 - Nebojsa a Maruška
  • Část 7 - Doba dospívání
  • Část 8 - Dodatek - fotografování kotěte
  • Část 3 - Spánek, chléb a hry

    Spánek, chléb a hry, tak se dá ve zkratce popsat život kocouřího výrostka. Jak už jsem uvedl, kočičky většinu času prospí. Také Nebojsa nebyl výjimkou. Při spaní se vždy stulil do klubíčka, případně si i přikryl hlavu přední pacičkou a vypadal tak jako malé neviňátko a ne jako bojovník a rváč. V určitých fázích spánku spal Nebojsa neklidně. Trhal pacičkami, nebo mu cukaly koutky tlamičky, nebo škubal vousy, případně i vydával tiché, kňouravé zvuky. Zřejmě se mu právě zdály kočičí sny. Možná ve snu lovil myši, hrál si se svou oblíbenou hračkou, vyhříval se na sluníčku, nebo se mazlil se svou ztracenou maminkou.

    kotě

    Jak rostl, měnil i svá oblíbená místa pro spaní. Pelíšek v papírové krabici zaměnil za pohovku v okamžiku, kdy se už dokázal na tuto pohovku vyškrábat. A když vyrostl natolik, že vyskočil i na židli, velice rád spal na čalouněných židlích. Přitom si občas počínal tak neopatrně, že se mu podařilo se ve spaní se židle svalit. Po dopadu na zem pak v rozespalosti vyjeveně koukal, co že se to stalo a nechápal, proč najednou leží na podlaze.

    kotě

    A když vyrostl ještě víc a uměl vyskočit do ještě větších výšek, spal nejraději na radiátoru ústředního topení. Všechny kočičky totiž mají rády teplo a tak se na radiátoru vyhříval. Dost často mu při tom tlapky visely zdánlivě bezvládně dolů, až jsem se obával, že s topení spadne. A pokud mu na topení bylo příliš horko, jednoduše vystoupil o stupínek výš na okenní parapet, odkud také mohl sledovat dění za oknem. Byla to vynikající pozorovatelna – v teple a s výborným výhledem.

    Výčet jeho oblíbených míst pro spaní tím zdaleka nekončí a neustále ho rozšiřoval. Někdy nám dalo hodně práce Nebojsu odnaučit spát na místech, která se mu velice líbila, nám však připadala poněkud nevhodná. A tak jsme mu museli domlouvat, že kuchyňská pracovní deska, či velký květináč s pokojovou květinou, nebo ubrus na jídelním stole rozhodně nepatří k místům vhodným pro spaní.

    kotě

    Velice rád se mi také uvelebil na klíně, když jsem seděl na židli nebo na pohovce. Potom spokojeně hlasitě předl, než upadl do spánku. Já jsem už tak spokojený nebyl. Sice jsem si nesmírně vážil jeho důvěry, kterou mi tím vyjadřoval, ale sedět bez pohnutí delší dobu jsem nevydržel. Po několika minutách mne začaly brnět nohy, židle mne tlačila, nebo mne někde začalo nesnesitelně svědět. Při každém sebemenším pohybu se ale probouzel, otevíral oči a pátral, co se děje. Také jsem nesměl ani promluvit. A úplně nejhorší bylo, když jsem musel zakašlat, nebo nedej bože kýchnout. To byl pro Nebojsu úplný šok, to ho úplně vyděsilo a trvalo potom dlouhou dobu, než se opět uklidnil. Navíc si mne často vybíral za pohovku ve chvílích, kdy jsem pospíchal. Proto jsem ho většinou nevydržel chovat na klíně dlouho a po několika minutách jsem ho odkládal, což se mu pranic nelíbilo.

    I když se navenek zdálo, že spí tvrdě, spal jak se říká pouze na jedno oko. I ve spánku totiž stačil registrovat, co se kolem něj děje a občas mžoural jedním přivřeným okem, aby zkontroloval situaci. Když jsme dělali cokoli, co mělo nějakou souvislost s jídlem, byl vzhůru okamžitě. Zcela spolehlivě jej probudilo otevření dveří u chladničky. To ihned přiběhl prozkoumat její obsah a nepůsobil přitom vůbec rozespalým dojmem. My jsme pak měli problém chladničku zavřít a nepřiskřípnout ho přitom do dveří. A tím se dostáváme k druhému bodu této kapitoly, ke chlebu, neboli k jídlu.

    kotě

    V knížkách se o kočičkách píše, že jsou to šelmy a masožravci. Šelmou Nebojsa rozhodně byl, místo masožravce bych jej však označil spíše za všežravce. V jídle rozhodně nijak vybíravý nebyl. Nejvíc mu samozřejmě chutnalo maso, nepohrdl ale ani jinou potravou, dokonce i takovou, kterou ostatní kočky odmítají. Mohl bych jmenovat třeba okurky, jak čerstvé, tak i nakládané, mrkev syrovou i vařenou, kyselé zelí, brokolici, šlupky od brambor, suchý rohlík a podobně. Dokonce si pochutnával i na zrníčkách obilí a ptačím zobu v krmení pro ptáky. Někdy jsem si dokonce myslel, jestli to není převlečený králík, nebo zajíc, protože občas na zahradě ochutnával trávu a s oblibou také okusoval keříčky růží a větvičky na stromech.

    kotě kotě

    Tahle tvrzení jsou sice pravdivá, ale přeci jen je musím uvést na pravou míru. Trávu občas okusují nejenom všechny kočičky, ale i pejskové. Zlepšují si tím funkci zažívání. V tom se tedy Nebojsa od ostatních kočiček nijak nelišil. Při okusování keříků růží to asi bylo obdobné, navíc si tím zřejmě masíroval dásně. Jen mne zaráželo, že mu přitom vůbec nevadily jejich trny. Nevím jak to dělal, ale nepopíchal se o ně. A že slupl všechno, i to, co jiným kočičkám nechutná, bylo asi způsobeno jeho ranným „dětstvím“ a hladem v období, kdy osiřel.

    kotě

    Samozřejmě, že jsme mu výše uvedené pochoutky dávali pouze v nepatrném množství, abychom mu tím nějak neublížili, spíše pro zpestření jídelníčku, nebo když při přípravě jídla nebo vaření obtěžoval natolik, že jsme ho tím chtěli trošku umlčet. Když měl totiž Nebojsa hlad, nebo chuť (a tu měl stále), tak nejprve nesmělým mňoukáním upozorňoval, že má prázdnou misku a velký hlad. Když to nepomohlo a my se neměli k tomu, abychom jej nakrmili, nabíralo mňoukání na síle, až nakonec přešlo do hlasitého vřískotu, který neustal, dokud nedosáhl svého. Já vím, že to nebylo výchovně správné; že bychom mu neměli takhle ustupovat. Ale nedejte mu nic, když se vám plete pod nohy takovéhle hlasitě vřeštící stvoření, které se navíc dožaduje pozornosti drápáním po vašich nohou. Nebojsa byl zkrátka bojovník i v tomto ohledu a dokázal si své krmení vybojovat. Ve žrádle jsme jej ale museli poněkud omezovat, protože jeho chuť k jídlu byla obrovská a bez omezování by se asi vykrmil tak, že by vypadal jako malé, kulaté prasátko.

    kotě

    Pokud Nebojsa nespal, nebo se nekrmil, tak si hrál. Jak rostl, stávaly se jeho hry stále divočejšími. Proto jsme museli odstranit z jeho dosahu vše, co by mohl považovat za hračku a co by mohl zničit – například pokojové květiny. Také jsme jej nemohli ponechat bez dozoru v obytných místnostech. Nebojsa musel všechno prozkoumat, všude musel vlézt. V kuchyni si například velice rád hrál s ubrusem na stole, nebo s utěrkou a když jsme chvilku nedávali pozor, už seděl na stole, nebo se procházel po kuchyňské lince. Proto jsme mu také vyhradili jednu místnost, kterou jsme používali pouze jako jakési skladiště, ze které jsme až do výše asi dvou metrů odstranili všechny předměty, které by mohl shodit, rozbít, převrhnout, strhnout či jinak zničit. A jeho temperament a aktivitu jsme museli trochu usměrňovat, nějak jej zabavit, a nejlépe se to dařilo hrou.

    kotě

    Nejvíc se vydováděl s dlouhou tkaničkou. Nejdříve byla přivázána jedním koncem na opěradlo židle, na druhém konci byla papírová mašlička, kterou Nebojsa lovil. Potom jsme přišli na to, že mnohem více si s ní vyhraje, leží-li tkanička volně na zemi. Do tkaničky ležící na zemi se zakusoval, vzal jeden konec tkaničky do tlamičky a běžel s ním pryč, když tu zjistil, že druhý konec se také pohybuje a tak po něm skočil. A takto si vydržel hrát desítky minut.

    kotě

    S oblibou si hrál také s pingpongovým míčkem. Předními pacičkami ho šikovně, často velkou rychlostí, proháněl po místnosti. Většinou takové dovádění končilo tím, že se mu míček zakutálel kamsi pod, nebo za nábytek, odkud jej nemohl vydolovat. Vždy, když takhle ztratil několik míčků, musel jsem je potom namáhavě zpod nábytku vyšťourávat. Obratnost, postřeh a skákání jsme trénovali chytáním skákajícího míčku. Zpočátku měl problém skákající míček zachytit, ale brzy se zdokonalil tak, že ho chytal lépe než fotbalový brankář a i salta, která při tom předváděl, by byla ozdobou každého fotbalového zápasu.

    kotě kotě

    Na zahradě bylo jeho oblíbenou zábavou běhání plnou rychlostí na krátké vzdálenosti. Často tu doslova „lítal“ jako splašený, skákal do výšky a v plné rychlosti dělal kotrmelce. Vyváděl, jak se říká psí kusy (ano, i kočky mohou vyvádět psí kusy), a bylo na něm vidět, že má z toho obrovskou radost.

    kotě kotě

    Pingpongový míček jsme na zahradě nemohli použít, protože by na trávě neskákal. Nahradili jsme ho míčkem tenisovým, který je o dost větší a proto se mu i lépe chytal. Řádil s ním podobně jako v místnosti s míčkem pingpongovým. Zde to bylo umocněno ještě tím, že se mu drápky občas zaklesly do chlupatého povrchu míčku a chviličku tak měl míček na pacičce jakoby přilepený. Nebojsa pak třepal pacičkami a snažil se neposlušného míčku zbavit. Když se míček někam kutálel, Nebojsa se přikrčil, mával rozčileně ocasem a potom tryskem za míčkem vyrazil, skočil po něm, udělal kotrmelec a v leže se do míčku zakousl. Byl tak fotbalistou, házenkářem a fotbalovým brankářem najednou. Jenom pro to kousání do míčku jsem nenašel ve sportovním světě obdobu. Nebo vy snad znáte nějaký sport, při kterém se do míče kouše?

    kotě kotě kotě kotě

    S tím kousáním to bylo zajímavé i jinak. Když ho nějaká hračka omrzela, ale on byl ještě rozdováděný a v ráži a chtěl si hrát, tak si za svých objekt her vybíral nás, pokud jsme byli někde nablízku. Chvilku tak koukal, přikrčil se, sklopil uši, rozčileně mrskal ocáskem a potom bleskově vyrazil. Jeho cílem byla většinou ruka nebo noha. Když jsem viděl, jak útočí, tak jsem mu rychle uhnul a Nebojsa proletěl vzduchem kolem mne. Někdy jsem mu nastavil rukáv, nebo botu. To se potom zakousl a nechtěl se pustit. Když jsem pak zvedl ruku, nebo nohu, visel na ní Nebojsa ve vzduchu a mával zadními tlapkami. Občas se stalo, že se sice drápky předních tlapek ruky pustil, ale zůstal viset na rukávu zaháknutý pouze za zuby a škubavými pohyby nohou a těla se snažil zakousnutí uvolnit. Vypadalo to opravdu komicky.

    kotě

    Pokud jsem nechtěl mít po takových hrátkách podrápané ruce, raději jsem si předem navlékl kožené pracovní rukavice. Ať potom Nebojsa škrábal a kousal sebevíc, kůže rukavic bezpečně ochránila mou vlastní od úhony.

    kotě kotě kotě

    Hned poté, co se naučil pořádně běhat po zemi, začal se rozhlížet i po výškách. Nejblíže byly stromy a po těch velice rád šplhal. Pomáhaly mu při tom drápky na pacičkách, které zatínal do kůry stromů a které mu tak umožňovaly vyšplhat se do korun stromů. Zpočátku se po větvích pohyboval trošku nejistě, nejdříve se musel naučit udržovat rovnováhu, i když se tyto větve pod ním houpaly. Občas dokonce s větve sklouzl, ale nikdy nespadl, protože se zachytil drápky a vytáhl se zase zpátky na větev. Ve šplhání po větvích se však rychle zdokonaloval a brzy po nich běhal téměř tak dobře jako veverka (i když trochu přerostlá). Při šplhání po stromech také rád okusoval tenké větvičky, podobně jako okusoval na zemi keříčky růží.

    kotě

    [zpět] [ < ]    1 2   3   4 5 6 7 8   [ > ]