[zpět]

4.7.2021. Noční představení

Probudil jsem se uprostřed noci, venku byla ještě hluboká tma. Pohled na budík ukazuje, že je teprve dvacet minut po jedné. V tom se ze zahrady ozve hluk. Hlasité vřeštění a kvikot. Zřejmě se pod okny rvou kocouři a to mne probudilo, říkám si a otevírám okno, abych se pokusil je odehnat. Vřeštění se ozývá znovu, tleskám do dlaní, ale reakce žádná. Jenže ty zvuky mi připadají trochu jiné, než jaké vydávají kocouři při rvačce. Uvědomuji si, že podobné zvuky jsem již před lety slyšel. Tehdy je vydávaly kuny skalní (Martes foina).

Kuna skalní Martes foina

Zvuky vycházejí odněkud z túje u plotu, slyším i jak něco běhá po střeše kolny. Z okna ložnice tam již nevidím, přecházím proto do koupelny, kde se musím vyklonit z okna. V chabém světle pouličního osvětlení spíše tuším než vidím, že na konci střechy, kam až zasahují větve túje, sedí nějaké menší zvíře, zřejmě kuna a kouká na mne. Abych se ujistil, že je tomu opravdu tak, odcházím si pro svítilnu. A po návratu je zvíře stále ještě na tomtéž místě. Neuteklo a je to opravdu kuna. Jednu, dvě vteřinky váhám, zda má cenu přinést si fotoaparát. Ale co, maximálně bude kuna pryč než se vrátím. Za pokus to ale určitě stojí. Jenže fotoaparát samotný nestačí, musím přibrat ještě blesk a vložit do něj baterie. Po nasazení blesku na foťák se vracím do koupelny. Mám štěstí, i když uběhlo několik minut, kuna je stále ještě na střeše.

kuna skalní Martes foina

Musím improvizovat. Vykláním se z okna, v levé ruce držím svítilnu a patku teleobjektivu, pravou rukou svírám foťák s ukazováčkem na spoušti. Trochu ekvilibristicky se pokouším zaměřit světelný kužel na kunu a současně udržet zaostřovací bod na zvířeti. Ve světle svítilny vidím, že kuny jsou dvě a přistihl jsem je při páření. Sameček visí na samičce a zakusuje se do zadní části jejího krku. Mačkám spoušť a stihnu pořídit dvě fotografie, než se samička se samcem na zádech přesune za stále hlasitých zvukových projevů do skrytu větví. I tam však nerušeně pokračují v započaté činnosti. Páření je to opravdu bouřlivé a hlasité, doprovázené vřískotem, kvičením a vrčením. Občas zahlédnu mezi větvemi jejich ocasy, části těl, někdy dokonce i jejich hlavy, dívající se mým směrem.

kuna skalní Martes foina

S přibývajícím časem se má pozice stává velice nepohodlnou. Musím se stáhnout zpět do koupelny a chvilku se uvolnit. Poté se opět vykláním a zjišťuji, že se nic nezměnilo. A takhle to opakuji několikrát. Celá tato seance se udála první červencovou noc. První fotografii jsem pořídil 2. července v 1:26 hod, poslední ve 2:26 hod, poté jsem pouze slyšel jak kuny utíkají pryč. Celé páření tak trvalo déle než jednu hodinu.

Kuny skalní se páří v létě, v červenci až v srpnu, ale mají tzv. utajenou březost, odborně odloženou nidaci, kdy oplodněné vajíčko ustrne v určité fázi vývoje, který pokračuje až po několikaměsíční pauze. Mláďata se tak rodí zhruba až po devíti měsících, někdy od konce března do května, tzn. v období, kdy je již dostatek potravy.

[nahoru]

[zpět]