[zpět]

21.3.2020. Blízké setkání

Jeřábi popelaví (Grus grus) jsou velice obezřetní ptáci a dostat se k nim takříkajíc „na dostřel“ je takřka nemožné. Nechci se chlubit, ale před třemi dny se mi to povedlo. Ne, že bych měl na tom nějakou zvláštní zásluhu, dokonce to bylo i tak trochu proti mé vůli. Seděl jsem na mysliveckém posedu a prohlížel okolní krajinu. Po chvilce jsem zaregistroval asi 200 metrů ode mne jeřába. Stál mezi uschlými stébly loňského orobince a rákosu a probíral si peří. Na fotografování příliš daleko, ale chtěl jsem mé pozorování alespoň zadokumentovat. Jenže ať jsem se snažil sebevíc, fotky jeřába i na malém displeji fotoaparátu byly viditelně neostré. Zkoušel jsem manuální zaostřování, ale výsledek byl ještě horší. Možná že k tomu přispívalo i chvění ohřátého vzduchu, protože se blížilo k polednímu a při jasné obloze slunce už docela pěkně hřálo.

Jeřáb popelavý Grus grus Jeřáb popelavý Grus grus Jeřáb popelavý Grus grus Jeřáb popelavý Grus grus

Navíc mi po chvilce fotoaparát sdělil, že karta je beznadějně plná a další spolupráci odmítl. S tím jsem vůbec nepočítal, domníval jsem se, že na kartě je ještě dost volného prostoru a rezervní kartu jsem si proto sebou nevzal. Musel jsem tudíž pracně mazat starší snímky. A když jsem opět vyhlédl, jeřába jsem už neviděl. Až asi po deseti minutách jsem ho objevil o nějakých sto metrů dál. Popocházel po okolní louce a sbíral potravu, vždy po několika vteřinách však zdvíhal hlavu a pátravě se rozhlížel po okolí, zda mu nehrozí nějaké nebezpečí.

Jeřáb popelavý Grus grus Jeřáb popelavý Grus grus Jeřáb popelavý Grus grus Jeřáb popelavý Grus grus

Jeřáb popelavý Grus grus Jeřáb popelavý Grus grus Jeřáb popelavý Grus grus Jeřáb popelavý Grus grus

Minuty ubíhaly a já jsem znervózněl. Čas k obědu již dávno uplynul, navíc se začal o slovo hlásit i můj močový měchýř. Jeřáb se sice držel v uctivé vzdálenosti, občas popolétl o několik desítek metrů, ale stále měl přímý výhled na mé stanoviště, navíc teď byl poměrně blízko u mé ústupové cesty a jinudy se odejít nedalo. Při pokusu opustit posed bych ho jistojistě vyplašil a to jsem nechtěl. Byl jsem již jako na trní, když došlo k dramatické změně. Jeřáb si to namířil přímo ke mně a pomalu, ale jistě se přibližoval za neustálého pátrání po potravě. Jednu chvíli se zobákem dosti vehementně dobýval do trsu uschlé trávy, ale asi nic neulovil. Ve finále procházel ve vzdálenosti jen několika metrů od mého úkrytu a odměnou za mou trpělivost byla série fotografií jeřába z bezprostřední blízkosti. Jeřáb teď pomalým krokem odcházel od posedu a já musel ještě několik minut vyčkat, než mi zmizel ve vysokém suchém rákosí. Potom jsem opatrně a pomalu slezl z posedu a zamířil směrem k autu.

Jeřáb popelavý Grus grus Jeřáb popelavý Grus grus Jeřáb popelavý Grus grus Jeřáb popelavý Grus grus

Další články o jeřábech popelavých:

Jeřábi nejsou jeřáby

Jeřábi v mlze i na slunci

Jeřábi ještě jednou

 

[nahoru]

[zpět]