[zpět]

3.7.2019. Jeřábi ještě jednou

Koncem června jsem se po delší době opět vypravil do přírody. Přivstal jsem si a na místo tak dorazil ještě za šera, více než půl hodiny před východem slunce. Usadil jsem se na myslivecký posed, stojícím na okraji borového hájku, odkud jsem měl dobrý přehled po větší části rozlehlé louky, porostlé vysokou trávou a kvetoucími bylinami. Čekal jsem dlouho, nikde jsem nezahlédl sebemenší pohyb, dokonce ani všudypřítomná srnčí zvěř se neukázala. Pouze někde v blízkosti se ozývalo volání bažantího samce, který však byl dokonale ukryt ve vysoké vegetaci. Po více než hodině mne čekání přestalo bavit a chtěl jsem se přesunout o kus dál.

Bramborníček hnědý Saxicola rubetra

Pár desítek metrů od posedu zaujal mou pozornost bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), lovící hmyz ve vycházejícím ranním slunci. Poletoval nad rozkvetlou loukou, občas se usadil na některou z rostlin, odkud pozoroval okolí. Jeho fotografování jsem se věnoval dlouhé minuty, když jsem na pozadí tmavého lesa vzadu za loukou zaregistroval pohyb. Byli to nějací velcí ptáci. Pohledem skrz hledáček fotoaparátu jsem rozeznal tři jeřáby popelavé (Grus grus). Mířili směrem ke mně a dva z nich, jeden dospělý pták s mládětem, přistáli přímo přede mnou, ve vzdálenosti odhadem tak osmdesáti metrů.

Jeřáb popelavý Grus grus Jeřáb popelavý Grus grus Jeřáb popelavý Grus grus

Stál jsem naprosto nekrytý na pokraji lesíka, hned v první řadě mezi kmeny vzrostlých borovic. Jeřábi po přistání ostražitě a s nataženými krky prozkoumávali okolí. Měl jsem na ně dokonalý, ničím nerušený výhled, stejně tak dobře museli ale oni vidět i mne. Mou výhodou však bylo, že krátce po východu zářilo slunce přímo za mými zády a několik kmenů borovic nepředstavovalo pro jeho paprsky nepřekonatelnou překážku. Zřejmě i proto jsem unikl jejich pozornosti. Jeřábi začali volným krokem křižovat louku, občas něco sezobli, a pomalu se ode mne vzdalovali. Přesto zůstávali ve střehu a neustále se pátravě rozhlíželi po okolí.

Jeřáb popelavý Grus grus Jeřáb popelavý Grus grus Jeřáb popelavý Grus grus

Mládě už byl vyspělé, téměř stejně velké jako dospělý pták, plně opeřené a umělo již dobře létat. Rozhodně to toho dne nebyl jeho první let. Jenom žlutavá hlava a nepřítomnost bílé a červené barvy na hlavě prozrazovaly, že se jedná o mladého ptáka. Se započtením přibližně 4 týdnů inkubace a dalších 9 až 10 týdnů do prvního vzletu, vychází počátek sezení na vejcích někdy na polovinu března, což je dost časně.

Jeřáb popelavý Grus grus Jeřáb popelavý Grus grus

Jeřáb popelavý Grus grus Jeřáb popelavý Grus grus

Jakmile opadlo první vzrušení, vyvolané příletem jeřábů, zjistil jsem, že mám společnost. Nedaleko ode mne pozorovala jeřáby rezavá, od ranní rosy umáčená liška, kterou zřejmě vyrušili při lovu. Na samotné malé jeřábí kuře by si asi troufla, ale tihle jeřábi byli už nad její síly. Uvádí se, že jeřábí rodiče dokáží své mladé před liškami spolehlivě ochránit, a má-li liška jen trošku rozumu, raději se klidí z dosahu jejich ostrých zobáků a dlouhých nohou s nebezpečnými drápy. Jak jeřábi pomalu odcházeli, ztratili se lišce, díky její menší výšce, ve vysoké trávě brzy z dohledu a ta pokračovala v přerušeném lovu, aniž by mne zaregistrovala.

Liška obecná Vulpes vulpes

Pozici třetího jeřába jsem dlouho nemohl lokalizovat a až asi po deseti minutách, kdy se mládě s dospělým jeřábem ode mne už dost vzdálili, jsem zahlédl hlavu druhého dospělého jeřába vykukovat z trávy nedaleko od nich. Na kvalitní fotografie byli již ode mne příliš daleko, navíc jsem je zahlédl pouze občas, když vztyčili hlavy a pátravě se rozhlíželi po okolí. Přesto jsem se neodvážil odejít, abych je nevyplašil a sledoval jsem je ještě dlouhé desítky minut. Asi po čtyřiceti minutách od jejich příletu se mi ztratili z dohledu úplně a já se mohl vydat na zpáteční cestu. Když jsem míjel již výše zmíněný posed, vylezl jsem opatrně o několik příček na žebříku výše, abych se přesvědčil, že jeřábi jsou stále ještě zde. A skutečně, chvílemi se mezi stébly vysoké trávy vztyčila jeřábí hlava na dlouhém, esovitě prohnutém krku, která mi připomínala hlavu hada, vztyčenou v typickém obranném postoji. Pomalu a opatrně jsem ze žebříku sestoupil a definitivně se vydal na cestu domů.

Jeřáb popelavý Grus grus Jeřáb popelavý Grus grus

O jiném letošním setkání s mláďaty jeřábů píšu v článku Jeřábi v mlze i na slunci.

Další fotografie jeřába popelavého najdete v Galerii.

[nahoru]

[zpět]