[zpět]

24.3.2019. Krmítko jako magnet

Ptačí krmítko působí v zimních měsících jako magnet, přitahující ptáky z blízkého i vzdálenějšího okolí. Láká je sem potrava, které je v zimě v okolní přírodě všeobecný nedostatek.

Vrabec polní Passer montanus Vrabec domácí Passer domesticus Sýkora koňadra Parus major

Následující řádky se týkají pouze jednoho konkrétního krmítka, v jiných lokalitách se budou počty i seznam jeho návštěvníků dozajista lišit. Ani níže uvedený výčet druhů ptáků na našem krmítku nemusí být kompletní, neboť netrávím jeho pozorováním čtyřiadvacet hodin denně, pouze příležitostně zkontroluji, zda se na něm neděje něco zajímavé, a tak mi některé druhy ptáků mohou uniknout.

Vrabec polní Passer montanus Vrabec domácí Passer domesticus Sýkora koňadra Parus major Sýkora modřinka Parus caeruleus

Každodenními návštěvníky našeho krmítka jsou skupinky vrabců jak domácích, tak i polních, často vzájemně promíšené, dále několik jedinců sýkory koňadry a jeden až dva páry sýkory modřinky. Tyto čtyři druhy ptáků se ke krmítku nestahují jen na zimu, ale vyskytují se na zahradě celoročně.

Hrdlička zahradní Streptopelia decaocto Vrabec domácí Passer domesticus.

Ke každodenním návštěvníkům krmítka se v letošní zimě přiřadil i párek hrdliček domácích. Tento pár lze snadno identifikovat, protože jedna hrdlička z páru má levou nohu deformovanou a při chůzi kulhá. Jinak ji ale tento hendikep zřejmě příliš neomezuje. Přestože se v okolí krmítka pohybuje hrdliček více, žádná další se na krmítko neodváží a spokojí se pouze s příležitostním sběrem potravy pod krmítkem.

Kos černý Turdus merula

Podobně jako hrdličky se chovají i kosové, kterým navíc složení potravy na krmítku, kde převládá zrní, semena slunečnic, případně kousky ořechů apod., nevyhovuje. Přesto se občas najde jedinec, který začne krmítko navštěvovat. Pro kosy jsou mnohem lákavější jablka, pohozená na zemi. Je zajímavé, že zdravých jablek si kosové příliš nevšímají, ale dávají přednost jablkům nahnilým. Že by je lákaly kvasné produkty, vznikající při rozkladu jablečné dužniny?

Ke kosům si neodpustím ještě jednu poznámku. V posledních měsících se dost hovoří o napadení kosí populace virem Usutu. Nejdříve se objevila poplašná zpráva, že kosům hrozí téměř vyhynutí, později byla publikována tvrzení, že to s tím vymíráním nebude zas až tak zlé. Úbytku kosů na naší zahradě jsem si opravdu povšiml, a to o několik týdnů dříve, než jsem si onu zprávu přečetl v tisku, tzn. někdy koncem října 2018. V letošní zimě také poklesla spotřeba jablek kosy. Zatímco loni dokázali běžně zkonzumovat 3 až 4 jablka za den, v letošní zimě to bylo tak 1, max. 2 jablka za týden. Čímž ovšem nechci tvrdit, že to má na svědomí virus Usutu, pouze konstatuji fakta.

Sýkora babka Parus palustris Stehlík obecný Carduelis carduelis Zvonek zelený Carduelis chloris

Méně často, nebo i denně, ale pouze v některých obdobích zimy, se na krmítku objevují sýkory babky, stehlíci obecní, či zvonci zelení, občas se přiletí nasytit i párek brhlíka lesního, jindy krmítko obsadí menší hejnko čížka lesního. A na krátké okamžiky, kdy krmítko osiří, čeká přezimující červenka obecná aby sezobla poslední zbytky.

Brhlík lesní Sitta europaea Čížek lesní Carduelis spinus Červenka obecná Erithacus rubecula

Do další skupiny bych zařadil ptáky, kteří se v předchozích zimách na krmítku, třeba i sporadicky objevili, v letošní zimě jsem ale jejich přítomnost nezaznamenal. Patří sem například dlask tlustozobý, sojka obecná, strakapoud velký, nebo pěnkava jikavec. Párek strakapoudů velkých býval v předchozích zimách dosti častým návštěvníkem krmítka (častěji sameček). V loňském roce však sameček zaplatil za návštěvu životem, protože jej ulovila samice krahujce obecného (viz. dále), tím ale rod strakapoudů nevyhynul, protože v létě jsem kromě nového samečka zahlédl i mláďata, v letošní zimě se ale našemu krmítku vyhýbali. Pěnkavy jikavci se v předchozích letech na krmítku vyskytovaly vždy až počátkem jara, zřejmě při jarním návratu na sever Evropy. Pokud se týče jejich příbuzných, pěnkav obecných, ty sice občas sbíraly potravu po zemi v okolí krmítka, ale na krmítku samotném jsem je nikdy nespatřil.

Dlask tlustozobý Coccothraustes coccothraustes Pěnkava jikavec Fringilla montifringilla Sojka obecná Garrulus glandarius Strakapoud velký (Dendrocopos major) - sameček

K překvapivým návštěvníkům krmítka (alespoň pro mne) patří i špaček obecný, protože zrní asi nepatří zrovna do jeho jídelníčku. Přesto jak se říká „nouze naučila Dalibora housti“. Při brzkém návratu špačků počátkem března je jiné potravy nedostatek a tak vezmou zavděk i nabídkou na krmítku.

Špaček obecný Sturnus vulgaris

Při tak velikém počtu potenciálních strávníků dochází občas zcela nevyhnutelně k rozličným půtkám a bojům o potravu. Většinou vítězí ten větší a silnější, i když i zde výjimka potvrzuje pravidlo, a tak například malá sýkora modřinka dokáže odehnat i o kus větší protivníky.

Sýkora modřinka Parus caeruleus Sýkora babka Parus palustris

Krahujec obecný Accipiter nisus

Ovšem krmítko láká i jiné ptáky, nejenom malé pěvce. Občas se na některém z nedalekých stromů objeví zlověstný stín, číhající na svou příležitost - krahujec obecný, dravec specializovaný na lov menších ptáků. Pokud ptáci na krmítku ztratí byť jen na krátkou chviličku patřičnou ostražitost, krahujec toho využije a bleskurychle zaútočí. Nebohý nepozora pak zde během kratičkého okamžiku nalezne místo potravy svou smrt.

Krahujec obecný Accipiter nisus Krahujec obecný Accipiter nisus Krahujec obecný Accipiter nisus

Ne každý útok dravce však bývá úspěšný, malí ptáci z krmítka bleskurychle zapadnou do nedalekého křoví a zachrání si tím život. Krahujci pak nezbývá, než se zklamaně rozhlížet po okolí, kam se mu jeho kořist vytratila. A ještě dlouho poté, co dravec vyklidil scénu a odlétl, se malí ptáčci bojí vystrčit nos, resp. zobák, ze svého úkrytu.

Krahujec obecný Accipiter nisus Krahujec obecný Accipiter nisus Krahujec obecný Accipiter nisus Krahujec obecný Accipiter nisus

[nahoru]

[zpět]