Mimo hnízdění luňáků a poštolek jsem měl letos ještě možnost pozorovat zblízka hnízdění kosů, a to přímo doma na zahradě. Kosice si tu vybudovala hnízdo v keři jehličnanu, ve výšce asi 1,6 metrů nad zemí. Protože hnízdění probíhalo poměrně pozdě, v červnu a počátkem července, jednalo se pravděpodobně buď o druhé, nebo o náhradní hnízdění v tomto roce. Spíše se přikláním ke druhé variantě, neboť několik týdnů předtím si samice kosa vystavěla hnízdo u sousedů, na paletě opřené o zeď garáže, tzn. na viditelném a dobře přístupném místě. Do hnízda začala snášet vejce, po několika málo dnech ale zůstalo prázdné a opuštěné. Zřejmě bylo v noci vypleněno kunami.

Nové hnízdo si kosice postavila na příhodnějším místě. Bylo dobře skryto a i přístup k němu byl kryt a tak jej mohla prakticky nepozorovaně opouštět i navštěvovat. Hnízdění bylo zajímavé především tím, že o mláďata pečovala pouze samice, kosa jsem během krmení mláďat nezahlédl. Je to neobvyklé, protože za normálních okolností se o mláďata stará i kos. Sice na vejcích sedí pouze samice, ale kos ji zásobuje potravou a když samice na chvilku hnízdo opustí, kos na něj někde v blízkosti dohlíží. Po dobu krmení mláďat, zvláště pokud jsou ještě malá, potom přináší potravu nejenom samici, ale i pro mladé, zatímco samice mláďata zahřívá a chrání před nepřízní počasí.

Zda kos samici krmil během sezení na vejcích, neboli inkubace, jsem si nevšiml, jelikož v té době jsem hnízdu příliš pozornosti nevěnoval, po vylíhnutí mláďat se však kos již na péči o ně nepodílel a kosice musela stačit na vše sama. Obzvláště kritické to muselo být zvláště zpočátku, dokud byla mláďata ještě neopeřená a mohla snadno prochladnout. Kosice musela v krátké době sehnat potravu pro mladé a urychleně se s ní vrátit do hnízda, aby mláďata svým tělem opět zahřála. A když mláďata za pár dní povyrostla, spotřebovala zase mnohem víc potravy. Kosici musím obdivovat za to, že péči o mláďata zvládla a že dokázala úspěšně odchovat tři ze čtyř mláďat.

Čtvrté, nejmladší mládě mělo oproti ostatním nevýhodu v tom, že bylo podstatně menší. Ony dva, tři dny rozdílu v době narození hrají v tomto nejranějším období obrovskou roli. Nejmladší mládě tak bylo podstatně menší a slabší než jeho sourozenci a tak jimi bylo zřejmě při krmení odstrkováno a rozdíl ve velikosti se ještě dále zvětšoval. Na fotografii z 28. června je zřetelně vidět, že čtvrté mládě je sotva poloviční než mládě nejstarší. Nelze se proto divit, že 29. června večer, po celonočním a ještě do odpoledne trvajícím deštivém počasí jsem v hnízdě nalezl již jen tři statnější mláďata, čtvrté nejmenší tuto nepohodu nepřežilo. Pokud kosice chránila mladé před deštěm, nemohla je krmit a naopak, když se vydala shánět potravu, vystavila mladé nepřízni počasí. A s tím si již zřejmě maličké tělíčko čtvrtého mláděte neporadilo.

Po celou dobu hnízdění jsem se také obával, zda hnízdo nevyplení párek kun skalních, které se v zahradě objevovaly každou noc. Jejich přítomnost v zahradě jsem monitoroval pomocí fotopasti, umístěné jen několik metrů od kosího hnízda. Některé noci zachytila fotopast kuny dokonce vícekrát, vždy však za tmy. Pouze jednou jedenkrát se jedna z kun opozdila a byla zachycena fotopastí již za světla, krátce před svítáním. Mladí kosové měli jedinou šanci že je kuny neobjeví, pouze pokud zůstávali během noci v naprostém klidu. I nejmenší zvuk, který by vydali, když kuny pobíhaly kolem, by byl jistojistě jejich záhubou. V tomto případě kosové zvítězili a kuny si museli sehnat potravu jinde.

Průběh hnízdění v kostce:

5. června – zahlédl jsem kosici se stavebním materiálem v zobáku, jak nenápadně zmizela v keři jehličnanu. Místo jsem chvilku pozoroval a při dalším návratu kosice již nebyl problém hnízdo nalézt.
9. června – v hnízdě jsou dvě modrozelená vejce, s menšími hnědavými skvrnami
10. června – v hnízdě jsou tři vejce
11. června – v hnízdě jsou čtyři vejce

V následujících dnech již další vejce nepřibylo, kosice sedí na vejcích. Během sezení na vejcích, jsem hnízdu příliš pozornosti nevěnoval, s pozorováním jsem pokračoval až od doby předpokládaného líhnutí mláďat. Při nahlédnutí do hnízda 23. června jsem objevil dvě mláďata, nevím tedy, zda se narodila týž den, nebo jedno z nich už o den dříve, tzn. 22. června.

23. června – ve hnízdě jsou dvě čerstvě vylíhlá mláďata a dvě vejce
24. června – mláďata jsou již tři plus jedno vejce
25. června – všechna čtyři mláďata již jsou vylíhnuta
26. a 27. června – každý den je vidět znatelný pokrok ve vývinu mláďat
28. června – ve srovnání s ostatními třemi, kterým již začíná růst opeření, je nejmladší mládě podstatně menší a méně vyvinuté
29. června – ve hnízdě zbyla jen tři mláďata, čtvrté, nejmladší zmizelo. Předchozí noc a téměř celý den až do večera pršelo, a nejmenší mládě zřejmě buď hlady, nebo podchlazením zemřelo.
30. června – zřetelný pokrok v růstu opeření, zejména na křídlech
1. až 3. července – mladým kosům rychle dorůstá peří a jsou tak velká, že se stěží vejdou do hnízda
4. července – mladí kosové jsou již zcela opeřeni
5. července – první z mláďat opustilo hnízdo a zdržuje se ve větvích v jeho těsné blízkosti
6. července – v hnízdě zůstává již jen poslední mládě
7. července – hnízdo je prázdné, všechna mláďata jej už opustila

Mladí kosové se tedy vylíhli 13 až 14 dní po začátku inkubace, dalších 12 až 13 dní po vylíhnutí je kosice krmila v hnízdě, poté hnízdo definitivně opustili. Další dva týdny krmí kosice mladé mimo hnízdo, tuto periodu jsem však již nesledoval.

[nahoru]

[zpět]