[zpět]

25.3.2017. Náhoda a štěstí

Pořízení fotografie divokého zvířete bývá mnohdy dílem náhody a často se neobejde ani bez obrovské dávky štěstí. Můžete znát zvyky zvířat sebelépe, můžete znát prostředí, kde fotíte a vědět, která zvířata tu žijí, přesto bez potřebné kapičky štěstí často vyjdete naprázdno. Před dvěma dny jsem šel brzy ráno po břehu řeky, v koutku duše s nadějí, že opět uvidím jednu z vyder, které jsem zde několikrát pozoroval v průběhu zimy. Kromě všudypřítomných kachen a nutrií v řece, a drobného ptactva v pobřežním porostu, jsem nezaregistroval nic, co by stálo za zmínku. Po obrátce v nejzazším bodě mé vycházky jsem stejnou cestou podél řeky zamířil zpět k domovu.

Norek americký Neovison vison Norek americký Neovison vison

Po chvilce upoutalo mou pozornost vlnění kousek přede mnou, jehož původce, krytého břehem jsem neviděl. Předpokládal jsem, že pochází od kachen divokých, které s oblibou vyhledávají u břehů úkryt. K mému překvapení se však průhledem mezi suchou pobřežní trávou zjevila černá, rozježená silueta norka amerického (Neovison vison). Norek proplul kolem mne, držel se ale tak těsně u břehu, že se mi nedařilo na něj přes pobřežní vegetaci zaostřit. Zpovzdálí jsem ho následoval, řeka zde prudce zatáčí doleva a tak se mi naskytla příležitost nafotit norka z boku, jakoby od vody. Jedna z PET lahví, šťastnou shodou okolností zaparkovaná u břehu, posloužila jako měřítko pro zobrazení velikosti norka.

Norek americký Neovison vison Norek americký Neovison vison Norek americký Neovison vison

Norek se mi vzdaloval a tak jsem se rozběhl, abych ho předstihl a vylepšil si tak pozici pro fotografování. Jenže norek zmizel. Shodou okolností právě v místech, kde jsou pod hladinou ukryty dva vchody do nory. Ty odhalilo snížení hladiny v řece před dvěma roky, nyní je vodní hladina zpět na normálu a tak nejsou vidět. Že by zde měl norek jednu ze svých nor? Dosud jsem se domníval, že jejím vlastníkem je buď vydra, nebo bobr. Po několika minutách se voda v řece opět rozvlnila. Norek pokračoval v plavbě a mířil mým směrem. Klekl jsem si, abych na břehu příliš nevyčníval a norka nevyplašil. Ten připlul až téměř ke mně a k mému údivu si to namířil ven z řeky na břeh. Když se vydrápal po strmém břehu, zůstal stát tak čtyři, maximálně pět metrů ode mne. Sice si mne prohlížel, ale zřejmě na mně neshledal nic nebezpečného, protože odvrátil zrak a rozběhl se původním směrem po proudu řeky. Po chvilce se zastavil, zapanáčkoval, aby měl dobrý rozhled přes vysokou trávu a ohlédl se zpátky na mne. Poté se dal opět do běhu, nebyl to však žádný zběsilý úprk, nýbrž jakési hopsání, spojené zřejmě s pátráním po vhodné kořisti. Pokoušel jsem se ho nafotit i při běhu, výsledky jsou tristní, nepoužitelné.

Norek americký Neovison vison

K fotografiím norka, pořízeným při tomto setkání mi napomohla náhoda i štěstí. Náhoda v tom, že jsem se s norkem vůbec setkal. Kdybych šel o několik minut dříve, či se několik minut opozdil, vůbec bych se s ním nepotkal A obrovské štěstí jsem měl v tom, že norek se rozhodl vylézt z řeky na břeh přímo v místě, kde jsem stál. To vše vykoupeno hodinami a hodinami marného čekání a desítkami nachozených kilometrů.

Norek americký Neovison vison Norek americký Neovison vison Norek americký Neovison vison

[nahoru]

[zpět]