[zpět]

2.2.2017. Vydry ještě jednou

Je mrazivé ráno koncem ledna. Obloha na východě se barví do růžova jako předzvěst nadcházejícího dne a zmrzlý sníh hlasitě vrže pod nohama. Dvouciferný mráz nepříjemně štípe do nosu a do tváří. V duchu si nadávám, proč jsem raději nezůstal v teple domova a vydal se k řece, přestože naděje na opětovné setkání s vydrami není nijak vysoká. Jdu podél břehu po proudu řeky, všude je ticho, ani lísteček se nepohne, hladina řeky je mrtvolně klidná, místy pokrytá mrznoucí ledovou tříští. Asi po dvou kilometrech se obracím na zpáteční cestu. Kromě několika kachen divokých a velkého, minimálně stohlavého hejna čížků lesních jsem nezahlédl nic živého. Dokonce se tu neukázaly ani kormoráni, které tu jindy vídám ve větším počtu. Když už se celý promrzlý a roztrpčený z neúspěchu rozhoduji pro odchod domů, zaslechnu před sebou šplouchání a průhledem mezi pobřežními křovinami spíše vytuším, než vidím, že v řece plave a potápí se nějaké větší zvíře.

Vydra říční Lutra lutra Vydra říční Lutra lutra Vydra říční Lutra lutra Vydra říční Lutra lutra

Opatrně se přesouvám na místo s lepším výhledem. A skutečně, u protějšího břehu loví skupinka vyder. Míhají se ve vodě tak, že se mi nedaří je spočítat. Po chvilce jedna z nich vylézá na zasněžený kmen stromu, částečně potopený ve vodě. Následuje jí druhá a hned za ní třetí. Celá vydří rodinka, matka se dvěma mláďaty, se na pár vteřinek usadila vedle sebe. Ale opravdu jen na několik vteřinek a již se znovu ponořily do chladných vod a odplouvají těsně bok po boku po proudu řeky. Vydávám se za nimi, v tomto místě je však břeh řeky zarostlý hustým křovím, takže vydry ztrácím z dohledu. Když se asi po padesáti metrech opětovně dostávám k místu s výhledem, zahlédnu připlouvat již pouze jednu z vyder, která mizí v podrostu u protějšího břehu. Ani po delší době čekání nezaznamenávám žádný náznak pohybu, vydry buď nepozorovaně odplavaly, nebo se ukryly někde v noře. Odcházím promrzlý domů, ale hřeje mne zážitek z právě proběhlého setkání s divokou přírodou a odnáším si i několik, doufám že povedených fotografií.

Vydra říční Lutra lutra Vydra říční Lutra lutra Vydra říční Lutra lutra Vydra říční Lutra lutra

Železo se má kouti dokud je žhavé. A tak jsem se po obědě vydal k řece znovu, rovnou do míst, kde mi ráno vydry zmizely. Čekal jsem dlouho, na řece se pořád něco dělo, vodu čeřilo několik kachen a nutrií, vyder jsem se ale nedočkal. Sice nebyla taková zima jako ráno, avšak ani čekat déle než dvě hodiny na jednom místě při mínus pěti stupních není nic příjemného. Když se začalo šeřit, přesunul jsem se o kus proti proudu do míst, kde jsem předešlého podvečera zahlédl bobra. Po další půlhodině marného čekání se náhle asi dvacet metrů ode mne začala voda vlnit a na hladině se vynořila vytoužená tříčlenná vydří rodinka. Bohužel při zatažené zimní obloze šero rychle houstlo a tak pořízené fotografie již postrádají „výstavní“ kvalitu, ale pro dokumentační účely zcela postačují. Vydry se v tomto úseku řeky zdržely dobrých dvacet minut a ke konci už bylo šero takové, že autofokus odmítal pracovat a také v hledáčku jsem stěží rozeznal, zda fotím vydru, nebo kámen.

Vydra říční Lutra lutra Vydra říční Lutra lutra Vydra říční Lutra lutra Vydra říční Lutra lutra

Vydra říční Lutra lutra Vydra říční Lutra lutra Vydra říční Lutra lutra

[nahoru]

[zpět]