[zpět]

10.7.2016. Sika modroočko

Je červnový, celkem teplý podvečer. Sedím, částečně ukryt pod maskovací celtou, v malé rokli nedaleko jezevčí nory. Večery koncem června jsou dlouhé, noci naopak krátké a tak se zvětšuje šance, že jezevec opustí noru ještě za světla, či za šera. Na fotoaparát jsem nasadil blesk s nástavcem „better beamer“ pro zvětšení jeho dosahu, přeci jen je v lesním přítmí intenzita osvětlení podstatně nižší než na volném prostranství a po západu slunce by ani nastavení nejvyšší citlivosti nebylo moc platné. Snímky s bleskem nasazeným na fotoaparátu sice nejsou zrovna výstavní, ale lepší něco než nic.

Sika japonský Cervus nippon

Čekám už déle než hodinu, ale jezevec nikde. Místo něj se na okraji rokle objevila silueta zvířete. V první chvíli jsem se domníval, že je to srnec. Zvíře si to namířilo přímo ke mně a když vyšlo z hustšího podrostu asi deset metrů ode mne, stiskl jsem spoušť. V kratičkém záblesku světla jsem zahlédl bílé skvrny na jeho bocích, Nebyl to srnec, ale jelen sika, v tomto období ještě s nevyvinutým, nýbrž pouze čerstvě nasazeným parožím. Později při prohlížení snímků jsem došel k závěru, že se pravděpodobně jedná o mladého jelena špičáka, protože násada nevykazuje známky větvení. Při záblesku fleše se jelen lekl a uskočil, udělal ale pouze několik kroků zpět, pátravě hleděl do míst, kde jsem seděl a obloukem se opět opatrně přibližoval. Další záblesk ho už nevyplašil, naopak ještě zvýšil jeho zvědavost, Chvilkami mne bedlivě pozoroval, teleobjektiv s bleskem a zářící fresnelovo čočkou better beameru jsem před ním nemohl ukrýt, a mezi tím oždiboval listy z okolních keřů.

Sika japonský Cervus nippon

Jeho zvědavost byla obrovská, asi větší než strach, protože ani velké množství světelných záblesků ho nevyplašilo. Nebo to byla pouhá mladická nerozvážnost? V dostupných informačních zdrojích se uvádí, jak jsou sikové obezřetní a opatrní, tohle setkání ale o přílišné obezřetnosti nesvědčí. Jelen se zdržel v mé bezprostřední blízkosti déle než sedmnáct minut a během této doby se ode mne nevzdálil více než na deset metrů, odvážil se dokonce přijít blíže než na metry čtyři. Už jsem se obával, že na mne šlápne. I když jsem odzoomoval na minimum, tzn. na 150 mm, vešla se mi z této vzdálenosti do záběru pouze jeho hlava. Blýskalo se téměř jako na časy, za uvedených sedmnáct minut jsem „naplácal“ více než sedmdesát snímků. A na všech je zachyceno v jeho široce rozevřených zornicích světle modrý vnitřek oka (na rozdíl od lidí, kteří mají na snímcích s bleskem oční pozadí červené – tzv. efekt červených očí). Prostě sika modroočko.

Sika japonský Cervus nippon Sika japonský Cervus nippon

[nahoru]

[zpět]