[zpět]

4.5.2016. Osmdesát tisíc

Zhruba osmdesát tisíc obyvatel má podle statistik jedenácté největší město naší republiky Havířov. Přibližně stejně tolik je podle statistik Mysliveckého svazu ČR u nás ročně uloveno lišek. Konkrétně za poslední léta jsou počty ulovených lišek následující (zaokrouhleno na tisíce):

2006    61 tis
2007    76 tis.
2008    81 tis.
2009    79 tis.
2010    85 tis.
2011    77 tis.
2012    86 tis.
2013    70 tis.
2014    82 tis.

Za rok 2015 není statistika dosud k dispozici.

Liška obecná Vulpes vulpes

Z celkového počtu úlovků je každoročně necelých deset tisíc lišek uloveno norováním, zbytek je zastřelen. Suma sumárum to dělá za uvedených 9 let 697 tisíc lišek. Jsou to čísla obrovská, až neuvěřitelná, vezmeme-li do úvahy, že rozloha naší republiky je pouhých 78 866 km2. V průměru tak ročně připadá přibližně jedna zastřelená liška na jeden kilometr čtvereční naší rozlohy (včetně zastavěných a vodních ploch).

Liška obecná (Vulpes vulpes)
řád šelmy - Carnivora
čeleď psovití - Canidae
rod liška - Vulpes

Liška je naše nejrozšířenější a nejznámější psovitá šelma. Pomineme-li invazního psíka mývalovitého, jednu rodinku vlka, která se loni usídlila na Kokořínsku, nebo vlky, kteří občas zabloudí ze Slovenska do Beskyd, či nedoložené zprávy o občasném výskytu šakalů, je liška naší jedinou psovitou šelmou. Je veliká asi jako středně velký štíhlý pes. Výrazným znakem je dlouhý, huňatý ocas, štíhlé nohy, špičatý protáhlý čeních a větší vztyčené a špičaté ušní boltce. Ve zbarvení liščí srsti převládá rezavá barva, spodní část tlamy, hrdlo, břicho a špička ocasu jsou bílé, špička čenichu, zadní strana uší a tlapky jsou černé. V zimním období má srst na bocích stříbřitý nádech. V kohoutku měří 35 – 40 cm, délka těla dosahuje 50 – 80 cm, délka ocasu je 30 – 45 cm. Tělesná váha bývá v rozpětí 4 až 10 kg, výjimečně i více, v závislosti na věku, pohlaví a zdravotním stavu.

Liška obecná Vulpes vulpes

Liška je rozšířena téměř v celé holoarktické oblasti, tzn v Evropě, ve větší části Asie a Severní Ameriky. Jižní část jejího areálu zasahuje i do severní Afriky, na Arabský poloostrov a severní část indického poloostrova. Lidmi byla zavlečena i do Austrálie a na Nový Zéland, kde je ovšem nežádoucí a decimuje původní faunu. U nás žije prakticky na celém území, od nížin do hor. Dříve žila převážně v lesích, od sedmdesátých let minulého století se stále více přesouvá do zemědělské krajiny, kde zřejmě nalézá lepší životní podmínky a více klidu. Uprostřed polí si dnes také často buduje své nory. Lišky žijí i v blízkosti lidských sídel, také na území velkoměst, samozřejmě ne v jejich centrech, ale například v příměstských parcích, vilových čtvrtích, zahrádkářských koloniích, průmyslových areálech, apod.

Po většinu roku žije samotářsky, pouze v období páření, tzn. od ledna do března, a v době péče o mladé se sdružují do párů. Přes den odpočívá někde v úkrytu, nejčastěji v noře, ve skalních dutinách, nepohrdne ale ani kanály pod polními a lesními cestami a podobnými místy. Úkryt opouští za soumraku nebo v noci a navrací se do něj krátce po východu slunce. Občas, zvláště na klidných místech, můžeme lišku zastihnout i během dne. Nory si liška hloubí na příhodných místech, například někde ve svahu. Většinou mívá více vchodů, bývá několik metrů dlouhá a je zakončena hnízdní komůrkou. Ve svém teritoriu, které má podle podmínek, zejména dostupnosti potravy, rozlohu 2,5 až 10 i více kilometrů čtverečních, mívá liška zbudováno několik nor, jednu hlavní, ve které vychovává mláďata, a ostatní rezervní. Někdy liška využívá nor jezevců, ať už opuštěných, nebo i obsazených (v tomto případě používá jiné vchody než jezevec). Občas se dokonce stává, že přítomnost nevítaného podnájemníka jezevce vypudí, protože liška, na rozdíl od jezevce, nezachovává v noře a v jejím nejbližším okolí přílišnou čistotu.

Liška obecná Vulpes vulpes

Jak již bylo uvedeno, lišky se páří v zimě, v lednu až březnu, doba březosti se udává 52 až 53 dnů. V březnu až v květnu rodí samice většinou 4 až 5 mláďat, někdy i více nebo méně (3 – 10). Mláďata se rodí slepá a mají šedou srst. Po dvou týdnech otevírají oči a po dalším jedno až dvou týdnech je samice kromě mateřského mléka začíná přikrmovat masitou stravou. Zhruba ve stáří 1 měsíce začínají pod bedlivým dohledem matky opouštět noru a zhruba po třech měsících se osamostatňují. Na zajišťování potravy pro mladé se podílí i lišák. Pokud se samice domnívá, že nora je prozrazena, přenese mladé do nory rezervní. Pohlavně liška dospívá ve stáří 10 měsíců, kdy si mladé lišky začnou hledat svůj vlastní revír.

Složení liščí potravy je závislé na místních podmínkách i na ročním období. Nejpodstatnější složku tvoří drobní hlodavci a jiní menší obratlovci, nepohrdne však ani měkkýši či hmyzem a důležitou součást její stravy představují také lesní plody a rostlinná potrava. Liška si troufne i na větší zvířata do velikosti zajíce, bažanta, nebo malého srnčete, příležitostně, zejména v období potravní nouze a péče o mladé loví i domácí drůbež. Přesto tito větší obratlovci tvoří pouze malou část jejího jídelníčku. Například zdravého zajíce uloví liška pouze výjimečně, pokud ho zastihne nepřipraveného, jinak jí zajíc dokáže utéct. Liška je opravdový potravní oportunista, nepohrdne ani mršinami a také konzumuje odpadky na skládkách, nebo z popelnic ve městech.

Liška obecná Vulpes vulpes

Obecně patří liška k oblíbeným zvířatům. Vystupuje většinou jako kladná hrdinka v mnohých pohádkách, bajkách a bájích. V lidovém podání se stala symbolem chytrosti a vychytralosti, s kterou dokáže přelstít nejen větší a silnější zvířata, ale i člověka. Jako jedna z málo zvířat (možná dokonce jediná) má i svou operu – vždyť kdo by u nás neznal lišku Bystroušku.

Počty lišek v naší republice můžeme pouze odhadovat. Uvádí se, že po zahájení plošné vakcinace lišek koncem minulého století došlo u nás k prudkému navýšení počtu lišek, seriózní údaje z doby jak před vakcinací, tak i po ní však chybí. Někdy se udává hustota populace v jarním období 10 až 13 jedinců na km2. Mně osobně připadá tento údaj značně nadsazený, vždyť by to představovalo přepočteno na rozlohu naší republiky přibližně 1 milion jedinců lišek! I přes skrytý, převážně noční způsob života této šelmy, bychom o ní při uvedené hustotě museli v přírodě zakopávat téměř na každém kroku. Podle mé osobní zkušenosti jsou počty lišek podstatně nižší, ovšem má pozorování na malé plošné rozloze nemají prakticky žádnou statisticky podstatnou vypovídací hodnotu. Ochranáři a milovníci přírody mohou počty lišek zkreslovat směrem dolů, naopak myslivci budou stavy lišek nadsazovat, aby zdůvodnili jejich neregulované zabíjení. Skutečné počty budou ležet někde mezi oběma těmito údaji. Lišky u nás nemají žádnou dobu hájení a mohou být loveny 365 dní v roce (366 dní v roce přestupném) a jen málo z nich se dožije dospělosti. V přírodě se mohou dožít až 8 let, ale tohoto stáří se dožije jen nepatrné množství lišek. Udává se, že šesti let se dožívá pouze 1 – 4 % populace.

Liška obecná Vulpes vulpes

Myslivci je nemilosrdně pronásledována, přestože podíl tzv. malé lovné zvěře (zajíci, bažanti, apod.) v její potravě je v dnešní době minimální. Dnes už je všeobecně známo, že obrovský úbytek drobné zvěře není způsoben predací lišek, ale především zemědělskou velkovýrobou. Je otázkou zda a jak dlouho ještě dokážou lišky odolávat takto vysokým odlovům než dojde ke zhroucení jejich populací, a zda tak nebudou následovat své příbuzné velké šelmy vlka, medvěda a rysa, vyhubené u nás již před mnoha a mnoha lety.

Více obrázků lišek v galerii.

 

[nahoru]

[zpět]