[zpět]

5.2.2016. Ježek – zimní spáč

Aktualizováno 25.3.2016

Kdo by neznal ježka. Už i malé děti znají z obrázkových knížek nebo z omalovánek roztomilé zvířátko s bodlinami, většinou zobrazované s jablíčkem, nabodnutým někde v oblasti zad. Je to samozřejmě nesmysl, ježek si jablka na bodliny nenabodává, ani to není jeho oblíbená pochoutka. Kdo první si tuto mystifikaci vymyslel už nevypátráme, jisté je, že patří do říše pohádek a bajek. Přesto se i nadále traduje a předává z generace na generaci. Ostatně, kdo z nás se může pochlubit, že viděl ježka v přírodě na vlastní oči a mohl si tuto skutečnost ověřit?

Ježek západní Erinaceus europaeus

Málokdo také ví, že u nás žijí dva druhy ježků, ježek západní (Erinaceus europaeus) a ježek východní (Erinaceus roumanicus). Zatímco ježek západní žije v západní polovině Evropy, ježek východní žije převážně ve stepních oblastech Eurasie. Hranice rozšíření obou druhů probíhá také naší republikou. Ještě v polovině dvacátého století byla tato hranice celkem jasná, ježek západní žil v Čechách a ježek východní na Moravě a ve Slezsku. Od té doby však došlo ke změnám, ježek západní se šíří na Moravu a dnes již zaznamenáváme jeho výskyt v celé republice. Naopak ježek východní proniká do Čech a byl již pozorován i na Chomutovsku, nebo na Plzeňsku.

Ježek západní Erinaceus europaeus

Ježek západní má zavalité tělo, pokryté ostny. Ostny vyrůstají pouze na hřbetu, jsou 2 až 3 cm dlouhé, světle a hnědě pruhované, a jejich počet se odhaduje na 8 až 9 tisíc. Na rozdíl od ježka východního jsou ostny uspořádané, jakoby učesané. Zbytek těla pokrývá hrubá srst, na bocích a nohách tmavohnědá a na břiše světlejší. Hlavu má protáhlou, bez bodlin, s výraznou tmavohnědou kresbou, tzv. brýlemi, které jdou od čenichu k očím. Délka těla bývá 180 – 310 mm a hmotnost 0,6 – 1,3 kg. Rozhodně není požíračem jablek, hlavní součástí jeho potravy jsou bezobratlí, např. žížaly, červi, plži, hmyz a jeho larvy, přilepší si i drobnými obratlovci, jako ještěrkami, žábami, hady, chytá i myši a má-li k tomu příležitost, neváhá vyplenit ani ptačí hnízda, ať už s vejci, nebo s mláďaty. V přírodě se dožívá až pěti, max. sedmi let, v zajetí až deseti roků. Původně žil v listnatých a smíšených lesích, dnes ho zastihneme spíše ve vesnicích, nebo v jejich blízkosti, případně i na předměstí měst. Ježci žijí samotářsky, kromě samic, vychovávajících mladé. Ježek západní se rozmnožuje jednou, řidčeji dvakrát do roka v období duben až srpen, mláďata z druhého vrhu mají menší šanci na přežití zimy, pokud nestačí nabrat dostatečnou váhu. Jako minimum se uvádí cca 600 g na konci října, kdy se obvykle ukládá k zimnímu spánku.

Ježek západní Erinaceus europaeus

Zimní spánek ježka trvá zhruba od října do konce března a patří do kategorie spánek pravý, neboli hibernace. Ježek se na chráněném místě, které si vystele například suchým listím svine do klubíčka a usíná dlouho, řádově 12 až 14 hodin. Během usínání upadá do stavu strnulosti a jeho tělesná teplota se sníží z obvyklých 35 – 37 °C přibližně na úroveň okolní teploty v úkrytu, tzn. na 2 – 6 °C. Jeho tep se také sníží z normálních cca 200 tepů na 10 – 20 tepů za minutu. Podstatně se tak omezuje jeho metabolizmus a ježek je schopen přežít zimní období s minimálním výdajem energie, kterou čerpá z tukových zásob, vytvořených během podzimu. Ježek nespí nepřetržitě celou zimu, občas se probouzí, aby se např. vymočil. V literatuře se uvádí, že při tomto probuzení neopouští úkryt. Probouzení ze zimního spánku je energeticky náročný děj, protože se musí zvýšit teplota jeho těla. Spotřebovává se při tom značná zásoba tuku.

Ježek západní Erinaceus europaeus

Ježek východní je o něco menší než ježek západní. Délka těla je 170 – 280 mm a hmotnost do 1,2 kg. Jeho zbarvení je světlejší než u západního druhu, zcela mu chybí tmavé „brýle“ na hlavě. Počet bodlin je v rozmezí 6 až 7 tisíc, barva bodlin je různá, některé jsou jednobarevně šedé, případně bílé, jiné jsou pruhované. Bodliny vyrůstají z pokožky neuspořádaně různými směry a výsledek vypadá neurovnaně, rozčepýřeně. Způsobem života i potravou se podobá ježku západnímu, pouze se vyhýbá rozsáhlejším lesům, protože původně žil ve stepích, a také upřednosťuje teplejší oblasti. Přezimuje v zemních norách a jeho zimní spánek je kratší než u ježka západního; začíná později na podzim a končí dříve na jaře. V našich podmínkách se nedožívá delšího věku, jedinci starší 3 let představují pouze zlomek populace.

Přestože se areály osídlení ježka západního a východního překrývají, křížení obou druhů ve volné přírodě nebylo (na rozdíl od zajetí) dosud vědecky prokázáno. Sice se zde vyskytují jedinci vykazující znaky obou druhů, testy DNA ale křížení neprokázaly.

Ježek západní Erinaceus europaeus

Na naší zahradě se s ježkem západním setkávám již dlouhou řadu let. Je to možná tím, že jedna ze sousedních zahrad není trvale obydlena a ježek zde má dostatek klidu i úkrytů. Zvláště v létě jej občas přistihnu ještě za šera, jak prozkoumává zahradu a hledá něco k snědku. Méně často, spíše výjimečně, jsem ho mohl pozorovat i za dne, jednu zářijovou neděli jsem ho dokonce dopoledne přistihl i na ulici mezi domy. Protože jsem měl obavy, aby ho nepřejelo nějaké auto, opatrně jsem ho přenesl do naší zahrady, kde se stal okamžitě centrem pozornosti našeho kocoura. Když se delší dobu nic nedělo, ježek se opatrně rozbalil a překvapivě rychle zamířil do sousední zahrady.

Záběr z fotopasti, 29.12.2015, 23:50:

Obsah této stránky vyžaduje novější verzi aplikace Adobe Flash Player.

Získat aplikaci Adobe Flash Player

 

Tuto zimu (2015/2016) jsem občas na zahradu používal fotopast s cílem monitorovat pohyb kun skalních. To se příliš nedařilo, protože kuny se sice objevovaly, ale spíše sporadicky. K mému překvapení ale fotopast zachytila v noci 29. prosince ježka. Je to velice neobvyklé, protože v této době by měl ježek spát zimním spánkem. Asi jej z úkrytu vylákalo relativně teplé prosincové počasí.

Na Nový rok se silně ochladilo a počátkem ledna dokonce napadl sníh, který vydržel déle než jeden týden. Poměrně silně mrzlo, teploty v noci a k ránu klesaly pod mínus deset i více stupňů. Mrazy však netrvaly dlouho a ve druhé polovině ledna se silně oteplilo. Teploty dosahovaly na leden neobvykle vysokých hodnot přes deset stupňů a fotopast zachytila v noci z 29, na 30. ledna opět ježka, slídícího po potravě.

Záběr z fotopasti, 30.1.2016, 3:15:

Obsah této stránky vyžaduje novější verzi aplikace Adobe Flash Player.

Získat aplikaci Adobe Flash Player

 

Moje pozorování je tak v částečném rozporu s výše uvedeným tvrzením, že ježek během zimy neopouští úkryt. Fotopast ho zachytila dvakrát v průběhu jedné zimy a to v intervalu jednoho měsíce. Pravděpodobně to je způsobeno vyššími teplotami, blížícími se teplotám jarním, které ho vylákaly z úkrytu. Je otázkou, kolik tělesného tuku ho tato aktivita stála a zda na to ve výsledku nedoplatí. Při svých zimních vycházkách asi těžko sežene dostatek potravy na doplnění tukových zásob, které by mu pak mohly chybět při jarním probouzení. Mírné zimy tak kuriózně nemusí ježkům prospívat, ale naopak jim mohou škodit.

Dodatek 25.3.2016

Po zveřejnění výše uvedeného textu zaznamenala fotopast ježka i v únoru, a to dokonce hned čtyřikrát: 7.2., 11.2., 22.2. a 24.2. Z toho je zřejmé, že ježek toho v únoru asi příliš nenaspal. Jenže od té doby nic, ježek se na záznamech ze zahrady celý měsíc neobjevil. Jelikož jsem fotopast nepoužíval na zahradě každou noc a fotopast snímala vždy jen část zahrady, ježek se tak mohl pohybovat mimo její zorné pole, případně dokonce v jiných zahradách. Nepřítomnost ježka na záznamech z fotopasti proto ještě nic nedokazovala. Podle známého citátu amerického astronoma Carla Sagana o mimozemských civilizacích „Neexistence důkazů není důkazem neexistence“. Přesto jsem se již začal obávat, že ježek zimu díky častým probouzením nepřežil. Až dnes v noci, tzn. 25.března časně ráno, se ježek na záznamech objevil znovu. Je tedy jisté, že minimálně jeden ježek (opět nemám důkaz, že tentýž, jako na předchozích záznamech) letošní mírnou zimu v našem okolí přežil.

[nahoru]

[zpět]