[zpět]

31.1.2016. Jak na Wildlife – 2

1. Čím fotit? (pokračování)

V minulém článku jsme se zaobírali jednou z nejdůležitějších součástí fotografických aparátů, snímacím čipem, se závěrem, že pro fotografování divokých zvířat je velice důležitá velikost snímače, především s ohledem na odstup užitečného signálu od digitálního šumu. Přitom jsme se nezabývali technickou stránkou, úmyslně jsem vynechal rozdíl mezi snímači typu CCD a CMOS, nebo otázku jak se tvoří barevný obraz, apod. Případný zájemce, lačný po technických podrobnostech nalezne technické informace buď v odborné literatuře, nebo na webu. Neméně důležitou součástí fotografických přístrojů pro kvalitu výsledného obrazu je objektiv. Ten promítá obraz focené scény na fotocitlivý snímač. Základními parametry, popisujícími vlastnosti každého objektivu, jsou ohnisková vzdálenost a světelnost.

Teleobjektiv Telephoto Lens Nikon Nikkor

Ohnisková vzdálenost je definována jako vzdálenost mezi optickým středem objektivu a digitálním snímačem (nebo filmem či digitální stěnou) při zaostření na nekonečno a udává se v milimetrech. Ohnisková vzdálenost objektivu přímo ovlivňuje zorný úhel fotoaparátu, tzn. oblast fotografované scény, která je zachycena snímačem. Čím větší je ohnisková vzdálenost, tím je menší zorný úhel a naopak. U snímače plného formátu, který odpovídá velikosti jednoho kinofilmového políčka 24 x 36 mm, je za standardní považován objektiv s ohniskovou vzdáleností 50 mm. S tímto objektiv má fotoaparát zorný úhel (=úhel záběru) přibližně 46°, což zhruba odpovídá tomu, jak scénu vidí lidské oko. Člověk má ve skutečnosti zorné pole širší, ale přibližně do úhlu 45° vnímáme pozorovanou scénu ostře a širší okolí registrujeme pouze takzvaným periferním viděním. Objektivy s ohniskovou vzdáleností menší než 50 mm jsou považovány za širokoúhlé, protože jejich zorný úhel je větší než 46°, a objektivy s ohniskovou vzdáleností větší než 50 mm nazýváme teleobjektivy. To vše opět platí pro fotoaparáty fotící na plný formát.

Objektiv Lens

Pokud objektiv s ohniskovou vzdáleností 50 mm použijeme u fotoaparátu s menším snímačem, zmenší se i oblast zachycené scény, protože na menší snímač je zaznamenán obraz pouze ze středu focené scény a okraje zachyceny nejsou. Je to totéž, jako bychom použili z plného formátu pouze středový výřez. Zmenší se tak zorný úhel daného objektivu a ze standardního objektivu se stane teleobjektiv. Zmenšení zorného úhlu je nepřímo a zvětšení ohniskové vzdálenosti přímo úměrné crop faktoru, o kterém jsme se zmínili minule. Pokud tedy nasadíme objektiv s ohniskovou vzdáleností 50 mm na fotoaparát se snímačem formátu APS-C (crop faktor 1,5 nebo 1,6), rázem máme místo standardního objektivu kratší teleobjektiv s přepočítaným ohniskem 75, resp. 80 mm.

Lepší představu mohou přinést následující obrázky. Na prvním je znázorněno, jak vypadá obraz promítaný objektivem o ohniskové vzdálenosti 50 mm v kombinaci s plnoformátovým senzorem (1) ve srovnání s objektivem s toutéž ekvivalentní ohniskovou vzdáleností, určeným pro formát snímače APS-C s crop faktorem 1,5 (tzn. reálné ohnisko 33 mm), v kombinaci se snímačem APS-C (2). Vidíme, že ve druhém případě je promítaný obraz podstatně menší, ale výsledné snímky z obou senzorů, zvětšené na stejný rozměr, jsou prakticky totožné.

Ve třetím případě je použit plnoformátový objektiv 50 mm v kombinaci s čipem o rozměru APS-C. Je zřejmé, že snímač zachytí pouze střední část promítaného obrazu a výsledný snímek vypadá jako při použití teleobjektivu 75 mm na plnoformátovém snímači. Konečně ve čtvrtém případě je znázorněn opačný příklad použití objektivu, určeného pro formát APS-C, ve spojení s plnoformátovým snímačem. V této kombinaci pokrývá promítaný obraz pouze část čipu. Dva největší výrobci zrcadlovek řeší tuto situaci odlišně. Zatímco bajonet u Canonu nasazení objektivu menšího rozměru na plnoformátovou zrcadlovku vylučuje, naopak Nikon toto umožňuje, avšak automaticky dojde k omezení snímané oblasti na rozměr formátu APS-C a výsledný snímek je prakticky shodný s případem 2, pouze s redukovaným počtem pixelů (2,25 x oproti plnému formátu).

Abychom se v údajích o objektivech dokázali orientovat, přepočítávají se ohniskové vzdálenosti na ekvivalent pro 35 mm film, neboli na plný formát. Asi by vám nic moc neřeklo, pokud by výrobce uvedl pro superzoom rozsah ohniskových vzdáleností 4,26 – 128 mm, kdežto údaj 24 – 720 mm je už pro většinu fotografů srozumitelnější.

Druhým základním parametrem objektivů je jejich světelnost, která vyjadřuje poměr průměru vstupní čočky a ohniskové vzdálenosti. Označuje se písmenem f a původně se udávala ve tvaru zlomku f 1/2,8, nebo poměru f 1:2,8, dnes se často tvar zlomku, nebo dělení vynechává a píše se f 2,8, nebo prostě jen 2,8. Čím je hodnota světelnosti v tomto zjednodušeném vyjádření větší, tím horší je světelnost objektivu a tím méně světla se dostane na fotocitlivou vrstvu (snímač). Naopak čím menší je tato hodnota, tím má objektiv větší průměr a propouští více světla. Objektiv se světelností f 3,5 tak propouští více světla než objektiv s hodnotou f 5,3. Ale pozor! Z definice světelnosti objektivu také vyplývá, že dva objektivy různé konstrukce se stejnou světelností, např. f 4, nemusí propouštět stejné množství světla, protože nemají stejné ztráty světelného toku, způsobené rozptyly, odrazy a pohlcením světla v optickém systému. U moderních objektivů ale nejsou tyto rozdíly příliš velké, pohybují se někde v řádu procent.

Teleobjektiv Telephoto lens

Nejdůležitější je pro každý objektiv kvalita promítaného obrazu. Obraz ideálního objektivu by měl obsahovat i ty nejmenší detaily snímané scény, bez zkreslení, s dostatečným kontrastem a bez odlesků, bez barevné vady, bez vinětace, apod. Ideální objektiv samozřejmě neexistuje a čím více se objektiv ideálu blíží, tím je jeho výroba náročnější a ve výsledku je takový objektiv i dražší. Pouhou cenu však nemůžeme brát jako měřítko kvality, platíme také za značku a za její renomé. U všech objektivů přitom platí, že jeho kresba je nejkvalitnější uprostřed objektivu, v okolí jeho osy, směrem k okrajům kvalita zobrazení (např. rozlišení počtu čar na milimetr) klesá a naopak se zvětšují optické vady. Zhoršení výsledné kvality promítaného obrazu se tak projeví nejvíce v rozích snímače. Barevnou vadu nebo vinětaci můžeme odstranit, nebo potlačit ve fotoeditoru, menší rozlišení nebo špatný přenos kontrastu už ale žádná kouzla nespraví. Také platí, že objektiv má nejlepší kresbu při mírném zaclonění, při úplně otevřené cloně kvalita jeho kresby klesá, stejně tak při velkém zaclonění, kdy se nepříznivě projevuje vliv ohybu světla (difrakce) na malém clonovém otvoru. Údaje o kresbě objektivu či o jeho vadách v technických údajích výrobce nenajdete. Pro většinu objektivů ale lze nalézt na internetu recenze, často i s výsledky měření pomocí testovacích obrazců. Z ohledem na objektivitu výsledků je dobré porovnat více recenzí.

ISO testovací tabulka objektivů ISO lens test chart

Podle konstrukce dělíme objektivy na dvě skupiny a to na objektivy s pevnou ohniskovou vzdáleností a na objektivy s proměnnou ohniskovou vzdáleností, tzv. zoomy. Obecně platí, že pevné objektivy mají kvalitnější kresbu a menší optické vady, než objektivy s proměnnou ohniskovou vzdáleností. U těch musí výrobce již při návrhu a konstrukci přistoupit na řadu kompromisů. Vždy je jednodušší vykompenzovat vady a vyladit vlastnosti objektivu pro jednu pevnou hodnotu ohniska než pro celý rozsah ohniskových vzdáleností.

Jak jsme si řekli již minule, pro focení divokých zvířat je až na výjimky nezbytné používat objektivy, které nám zvířata opticky přiblíží, tzn. teleobjektivy. Čím je ohnisková vzdálenost teleobjektivu vyšší, tím většího přiblížení foceného objektu dosáhneme a tím větší bude tento objekt na výsledném snímku. Podle mého by měl mít teleobjektiv pro wildlife ohniskovou vzdálenost nejméně 300 mm (ekvivalent), ale asi brzy zjistíte, že v určitých situacích je i sebedelší teleobjektiv občas příliš krátký. A protože světla pro focení zvířat je málokdy dost, měl by mít co nejvyšší světelnost s výbornou kresbou. Teleobjektiv pro focení divokých zvířat by měl být také vybaven rychlým systémem automatického ostření. V nabídce výrobců se pohony ostření objevují nejčastěji pod obchodními názvy ultrasonický, nebo hypersonický. Motor ostření má tvar prstence, který umožňuje přestavovat optické prvky bez složitých převodových mechanizmů. Ostření by mělo být vnitřní, při kterém nedochází ke změnám délky objektivu, ani k otáčení jeho přední části. Přesto nemůžeme zejména u delších teleobjektivů očekávat, že budou zaostřovat ve zlomku vteřiny. Zaostřovací systém musí přemisťovat relativně velké hmoty optické soustavy a tak přeostření z minimální vzdálenosti na nekonečno může i za dobrých světelných podmínek trvat 1 vteřinu i déle. Pro možnost fotografování bez stativu by také neměl chybět systém účinné optické stabilizace.

Superzoom compact camera

Teleobjektivy patří k nejdražším částem fotografické výbavy, mnohdy jsou dražší a to podstatně než těla fotopřístrojů. Jejich výhodou je, že nezastarávají tak rychle, jako fotoaparáty. Zatímco dříve byl fotoaparát investicí na řadu let, v dnešní době je po několika letech, podobně jako počítače, beznadějně zastaralý. Teleobjektiv (obecně každý kvalitní objektiv) má morální životnost podstatně delší, a pokud výrobce nezmění způsob uchycení objektivu, tzn. bajonet, potom přežije i několik těl fotoaparátů. Proto je třeba dobře vybírat i ohledem na budoucnost – např. místo teleobjektivu pro momentálně vlastněný systém APS-C koupit objektiv pro plný formát, zvažujete-li někdy v budoucnu na tento systém přejít.

Teleobjektiv Canon EF 200-400mm f/4L IS USM Extender 1.4x Lens

Jedním z nejnovějších a asi i nejlepších objektivů typu zoom, splňujících výše uvedené podmínky, je pro majitele těl Canon objektiv Canon EF 200-400mm f/4L IS USM Extender 1.4x se zabudovaným telekonvertorem 1,4 x a vysokou světelností f 4. Jenže naprostá většina zájemců si koupi velice rychle rozmyslí, když zjistí jeho cenu. Na internetu je nabízen za 308 000 Kč. No, nekupte to! A to zdaleka není nejdražším teleobjektivem na trhu.

Většina z nás se musí spokojit s něčím levnějším. Nejschůdnější cestou pro začátečníky v oboru wildlife, kteří si chtějí focení zvířat vyzkoušet, bude možná použití superzoomu (občas se označují jako ultrazoomy). Jsou relativně dostupné, skladné a lehké, takže je můžeme nosit prakticky pořád sebou. Jenže mají malé čipy, které za špatných světelných podmínek produkují vyšší digitální šum, a jejich objektivy, vzhledem k velkému rozsahu zoomu, nemohou kvalitou obrazu konkurovat objektivům pro zrcadlovky a bezzrcadlovky.

Leica DG Vario-Elmar 100-400mm, F4.0-6.3 ASPH

Profesionálovou určitě sáhnou po plnoformátové zrcadlovce a po drahém teleobjektivu, ale ti tyhle řádky určitě nečtou a ani pro ně nejsou určeny. Vyspělejší amatérští fotografové mají na výběr mezi zrcadlovkami a bezzrcadlovkami. Pro bezzrcadlovky dosud nebyl příliš velký výběr „dlouhých“ teleobjektivů, vhodných pro fotografování divokých zvířat. V poslední době se však na trhu objevilo několik zajímavých kousků, jako např. telezoom Panasonic Leica DG Vario-Elmar 100-400mm / F4.0-6.3 ASPH. / POWER O.I.S. pro systém 4/3, který má reálnou ohniskovou vzdálenost 100 až 400 milimetrů, což po přepočtu dává hodnoty 200 až 800 mm (úhel záběru 12° až 3,1°). Délka tohoto objektivu je pouhých 171,5 milimetrů, v průměru má 83 a hmotnost činí 985 gramů.

Pro většinu hobíků, z nichž mnozí už nějakou zrcadlovku vlastní, bude asi nejschůdnější volbou zrcadlovka s teleobjektivem. Jestli s plnoformátovým nebo APS-C snímačem je kromě osobního vkusu a preferencí také záležitostí výše bankovního konta, i když docela povedené teleobjektivy některých výrobců (Sigma, Tamron) jsou už k mání za méně než 30 000 Kč (a to jsou konstruovány pro plný formát).

Mirror lens Samyang

Zcela zvláštní kategorii teleobjektivů představují objektivy zrcadlové, využívající principu dutého zrcadla. Mají prakticky shodnou konstrukci jako objektivy astronomické, liší se od nich pouze použitím vstupní čočky, resp. krycího skla. Nabídka těchto teleobjektivů je podstatně skromnější, dodává je jen několik výrobců a jejich produkty jsou podstatně levnější než teleobjektivy klasické s čočkami. U nás jsou nabízeny hlavně produkty korejského firmy Samyang. Mají jednu nevýhodu v tom, že u nich nelze používat clonu a expozici fotografií proto lze řídit pouze časem závěrky. Také automatické ostření a stabilizace obrazu u těchto objektivů chybí. Kvalitu výstupu nedokáži posoudit, ale podle recenzí na trhu dostupných zrcadlových teleobjektivů není nic moc a také neznám žádného fotografa divokých zvířat, který by objektiv tohoto typu používal. Ono ostřit ručně na pohybující se zvíře, navíc za zhoršených světelných podmínek, asi nebude příliš velká zábava.

O automatickém ostření si povíme více příště, kdy také uzavřeme první kapitolu s čím fotit.

Ilustrační fotografie použity z propagačních materiálů výrobců.

[nahoru]

<< [předchozí článek] [následující článek] >>]

[zpět]