[zpět]

10.09.2015. Není vrabec jako vrabec

Vrabec je naším nejrozšířenějším a asi i nejznámějším ptákem. Kdo by neznal hlasité vrabčí hašteření, kdo by neznal pojem vrabčí hnízdo pro něco neuspořádané a rozčepýřené, kdo by neznal rčení “jako když střelí do vrabců”. Ale už ne všichni vědí, že u nás žijí dva druhy vrabců a to vrabec domácí a vrabec polní. Prostě není vrabec jako vrabec a už vůbec ne jako brabec, jak se také někde hovorově vrabci říká. Oba druhy našich vrabců jsou řazeni do řádu pěvci (Passeriformes), čeleď vrabcovití (Passeridae).

Vrabec domácí Passer domesticus Vrabec polní Passer montanus

Vrabec domácí (Passer domesticus) je opravdový kosmopolita, žije prakticky po celém světě. S výjimkou Antarktidy ho dnes nalezneme na všech kontinentech, i když ještě v nedávné minulosti tomu tak nebylo. Pravděpodobně pochází z oblasti Malé Asie nebo Středozemí, odkud se zásluhou člověka (a společně s ním) rozšířil do dalších oblastí světa. Napomohl tomu rozvoj zemědělství právě v Malé Asii, zhruba sedm tisíc let před naším letopočtem. Vrabci nalezli v blízkosti lidských sídel dostatek potravy a od těch dob jsou nerozlučnými lidskými souputníky. Nedá se však říci, že by byli mezi lidmi nějak oblíbeni, spíše naopak. Je to tím, že vrabci se přiživují na lidských potravních zdrojích, zejména obilovinách a ujídají tak lidem z jejich „krajíce“.

Vrabec domácí Paser domesticus Vrabec domácí Paser domesticus

V minulosti bylo hubení vrabců pokládáno za záslužnou činnost. V 18. století za vlády Marie Terezie museli dokonce sedláci odevzdávat vrchnosti každoročně určitý počet vrabčích hlav. Také za protektorátu, ve čtyřicátých letech minulého století, bylo hubení vrabců úředně nařízeno a následně i v dobách budování socialismu, v 50. a 60. letech minulého století, byli vrabci považováni za škůdce národního hospodářství a lidé byli k hubení vrabců nabádáni. Koncem minulého století došlo zejména v některých zemích západní Evropy k velkému poklesu vrabčích populací a také u nás je úbytek počtu vrabců znatelný, i když ne tak drastický jako např. v Británii.

Vrabec domácí Passer domesticus

Uvedený pokles nelze vysvětlit pouze pronásledováním a hubením vrabců, větší vliv má změna životního stylu lidí a změna způsobu zemědělského hospodaření, vedoucí ke ztrátě životních podmínek vrabců, kdy jim ubývá jak zdrojů potravy tak i míst vhodných pro hnízdění. V moderních upravených zahradách nenajdou vrabci dostatek vhodných úkrytů a míst pro hnízdění, zánikem chovů drůbeže pak ztrácí možnost přiživovat se zejména v zimních měsících. Také intenzivní pěstování zemědělských plodin na velkých lánech vrabcům, podobně jako mnohým jiným druhům zvířat, příliš nesvědčí. Navíc je dnes běžnou praxí, že zemědělci okamžitě po žních pole zaorávají, a vrabci tak přicházejí o významný zdroj potravy především v podzimních a zimních měsících, kdy je potravy všeobecně nedostatek.

Vrabec domácí Passer domesticus Vrabec domácí Passer domesticus

Vrabci domácí slouží ornitologům a zoologům jako jakýsi „etalon“, neboli měřítko pro porovnávání velikostí ostatních ptáků. Je to robustní pták s délkou těla 14 - 15 cm, rozpětím křídel zhruba 20 cm, s hmotností kolem 35 g a s kratším silným kuželovitým zobákem. Vyznačuje se výrazným pohlavním dimorfismem. Samičky jsou nenápadně šedohnědě zbarvené, se světlejším břichem a náprsenkou a s tmavěji skvrnitým hřbetem a křídly. Sameček má horní stranu hlavy od zobáku po temeno šedou, oddělenou od podobně šedých tváří kaštanově hnědými nadočními pruhy, které pokračují až do týla. Od zobáku přes oko se táhne černý pruh, zakončený za okem malou bílou tečkou. Prsa a břicho jsou světle šedé, na bradě a na hrdle je černá skvrna. Svrchní strana, tzn. hřbet a křídla jsou tmavohnědé s černými a šedými proužky. U samečků rozeznáváme šat pracovní, který získají na podzim po přepelichání a šat svatební, kterým se pyšní od konce zimy do podzimu. V pracovním šatě je jejich zbarvení matnější, méně nápadné a skvrna na hrdle je menší a zobák je šedohnědý. Ve svatebním šatě jsou barvy sytější a kontrastnější, zobák ztmavne téměř do černa a černá skvrna na bradě a na hrdle se zvětší a zvýrazní. Tato změna nevzniká nárůstem nového peří, ale odlomením šedohnědých konců krycích per. Černá skvrna pod zobákem na bradě a na hrdle má důležitý sociální význam, podle ní si samička vybírá svého partnera. Čím je tato skvrna větší, tím vyšší postavení má sameček ve vrabčím společenství a tím je i úspěšnější u samiček. Mladí vrabci jsou zbarveni podobně jako samičky, pouze koutky zobáku mají žluté.

Vrabec domácí Passer domesticus

Vrabci jsou ptáci společenští. Mimo dobu hnízdění žijí ve větších, či menších hejnech. V minulosti nebyla výjimkou zvláště na podzim ani hejna o několika stech jedinců. Dnes jsou vrabčí hejna podstatně menší. Hnízda si staví kde se dá. Na domech za okapy, v hospodářských budovách, v děrách a otvorech ve zdech, v ptačích budkách, v hnízdech jiřiček, ale i v přirozených stromových dutinách, nebo ve skalních štěrbinách. Výjimečně nalezneme jejich hnízda v korunách stromů nebo v hustých keřích. Hnízda staví z kousků rostlin, stébel trávy nebo slámy, ale i papírů, kousků hadrů, apod. Nejčastěji hnízdí dvakrát až třikrát do roku, vzácněji i vícekrát. V hnízdě bývá průměrně 4 – 5 (2 – 7) kropenatých vajec. Mladí vrabci se rodí po 12 až 14 dnech. Na jejich krmení se podílí oba rodiče. Mladí vrabci rychle rostou a zhruba po dalších dvou týdnech opustí hnízdo, rodiče však pokračují v jejich krmení ještě minimálně týden až deset dní.

Vrabec domácí Passer domesticus

Vrabci domácí žijí v blízkosti lidských sídel všude tam, kde naleznou dostatek potravy. Můžeme se tak s nimi setkat nejenom na vesnicích, ale často i ve městech, kde se živí odpadky poblíž popelnic a kontejnerů, nebo přímo v odpadkových koších. V potravě vrabců převažuje téměř výhradně rostlinná složka, především semena kulturních plodin (obilí, kukuřice, slunečnice, řepka, atd.) a plevelů, nepohrdne však ani živočišnou potravou, je-li k dispozici. Na venkově se přiživuje s drůbeží, nebo u chovů hospodářských zvířat. V zimě navštěvuje společně s ostatními ptáky krmítka, pozoroval jsem je i při vyzobávání potravy ze zavěšených lojových koulí. V zimě a na jaře také okusují stromové pupeny. Malá mláďata krmí výlučně hmyzem a jinými bezobratlými živočichy, rozmělněná semena a jinou tvrdší potravu přinášejí až vzrostlejším mláďatům těsně před opuštěním hnízda.

Vrabec polní Passer montanus

Jsou to ptáci stálí, podle kroužkování zůstávají po celý život v blízkosti rodných hnízd. Na zimu se k nim přidávají vrabci ze severních oblastí, kteří u nás přezimují. Podle posledního sčítání počtu ptáků, prováděného v r. 2003, žilo u nás přibližně 2,8 až 5,6 miliónů hnízdních párů vrabce domácího, což byl proti letům předchozím mírný, místně i silný pokles, který pokračuje i nadále. Můžeme jen doufat, že se snižování stavů v brzké době zastaví, a že z naší přírody vrabec domácí nevymizí, tak jako se to stalo u jiných druhů ptáků, například u strnada zahradního, či chocholouše obecného.

Vrabec polní Passer montanus Vrabec polní Passer montanus

Vrabec polní (Passer montanus) je blízkým příbuzným vrabce domácího. S výjimkou severní Skandinávie obývá téměř celou Evropu a žije i ve velké části Asie. Lidmi byl zavlečen i do Severní Ameriky a Austrálie. Je o něco menší než vrabec domácí a na rozdíl od něj jsou samec i samička zbarveni stejně. Nejvýraznějším rozlišovacím znakem je svrchu kaštanově hnědá hlavička, oddělená od hřbetu úzkým bílým obojkem, který je propojen se stejně zbarvenými tvářemi. Přes oko se táhne černý proužek, tvořící rozhraní mezi hnědým temenem a bílou tváří. Na tváři má výraznou černou skvrnu, stejně jako na bradě a na hrdle. Hřbet a křídla jsou tmavohnědé s černým pruhováním a dvěma světlými pruhy v křídlech. Prsa a břicho jsou světle šedé, místy s mírným hnědým nádechem. To vše doplňují tmavý až černý kuželovitý zobák a světle červené nohy. Jeho čimčarání je méně hlasité než u vrabce domácího a trošku melodičtější.

Vrabec polní Passer montanus Vrabec polní Passer montanus Vrabec polní Passer montanus

Vrabec polní má mnoho společného s vrabcem domácím, není však tak úzce vázán na lidská obydlí. Mimo vesnic žije v otevřené krajině se sady, remízky, při okrajích vodních toků i rybníků, apod. Uprostřed polí a v lesích ho nenajdeme. Hnízdí v menších koloniích i jednotlivě všude tam, kde se dá najít vhodná dutina. Pro hnízdění si vybírá podobná místa jako vrabec domácí, v korunách stromů hnízdí pouze výjimečně. Hnízdí dvakrát až třikrát do roka, v hnízdě bývá zpravidla 5 – 6 kropenatých vajec, mláďata se líhnou po dvou týdnech, rodiče je krmí další dva týdny ve hnízdě hmyzem, podobně jako vrabci domácí. Po opuštění hnízda krmí rodiče mladé ještě několik dní v jeho blízkosti. Vrabec polní není tažný druh. Po vyhnízdění se na podzim a v zimě pohybuje v menších či větších hejnech po okolí, často společně s vrabci domácími. Při těchto potulkách se dostává dále od hnízdišť než vrabci domácí, někteří jedinci byli odchyceni i více než 200 km od místa kroužkování.

Vrabec polní Passer montanus

V potravě vrabce polního převládá rostlinná složka. Oproti vrabci domácímu je v ní zastoupeno více semen plevelů a méně semen zemědělských plodin (obilí) než u vrabce domácího. Podíl hmyzu bezobratlých je v jeho jídelníčku naopak vyšší než u vrabce domácího.

Vrabec polní Passer montanus

Populace vrabce polního není u nás tak početná jako v případě vrabce domácího. Odhaduje se, že jich u nás žije 400 – 800 tisíc párů, s dlouhodobou tendencí mírného poklesu.

[nahoru]

[zpět]