[zpět]

30.06.2015. Dlouhozobka svízelová – malý evropský kolibřík

Dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum) samozřejmě není kolibřík, ti žijí pouze v Americe a ne v Evropě. Je to motýl z čeledi lišajovitých, který lítá podobně jako kolibřík. Dost lidí si ho proto s ním plete. O podobnosti s kolibříkem svědčí i jeho anglické jméno Hummingbird hawk-moth, kde výraz hummingbird znamená kolibřík a hawk-moth lišaj. U nás je údajně hojný, já jsem ho však viděl poprvé až letos. Přitom svým způsobem letu je to motýl naprosto nepřehlédnutelný, je tedy dost nepravděpodobné, že bych si ho již dříve nevšiml. Zřejmě jsem se nevyskytoval na stejném místě ve stejném čase jako motýl.

Dlouhozobka svízelová Macroglossum strellatarum Dlouhozobka svízelová Macroglossum strellatarum

Motýl rychle poletoval kolem drobných květů čínských karafiátů (botanicky hvozdík čínský, Dianthus chinensis), na která ale neusedl. Vždy se zastavil ve vzduchu několik centimetrů od nich a za letu sál jejich nektar dlouhým sosákem, připomínajícím dlouhou a zahnutou injekční jehlu. Křídly mával tak rychle, že prakticky nebyla vidět a ve vzduchu se mohl nejenom zastavit, ale pohyboval se i zpět, podobně jako kolibřík. Také drnčivý, či svištiví zvuk, vydávaný křídly za letu, byl podobný jako u kolibříka, jen nebyl tak hlasitý. Obdivoval jsem, s jakou jistotou a přesností nořil svůj sosák do úzkých květních kalíšků. Aby to dokázal, musí být nejenom skvělým letcem, ale mít i výborné prostorové vidění. Svědčí o tom i jeho relativně velké oči.

Dlouhozobka svízelová Macroglossum strellatarum Dlouhozobka svízelová Macroglossum strellatarum

Není to motýl příliš veliký, rozpětí jeho křídel je 40 až 50 mm. Má robustní tělo s délkou do 30 mm a s šířkou 7 – 8 mm. Tělo a přední křídla jsou šedá až šedohnědá, zadní křídla jsou svrchu oranžová. Zadeček je poset odstávajícími šupinami s bílými a černými skvrnami, které mohou vzdáleně připomínat ocas kolibříka. Má velmi dlouhý sosák, který je delší než jeho tělo. Pokud motýl zrovna nesaje nektar, například za letu, je sosák stočen do spirály a motýl ho vysouvá až při přiblížení se ke květu. O rychlosti pohybu jeho křídel svědčí i fakt, že křídla jsou na fotografiích zachycena ve formě neostrých šmouh i při použití časů závěrky 1/1000 s a kratších. Až rychlost závěrky 1/2500 s dokázala zobrazit křídla motýla dostatečně ostře, ovšem pouze v krajní poloze jejich pohybu.

Dlouhozobka svízelová Macroglossum strellatarum

Přestože dlouhozobka patří do čeledi lišajovitých, je aktivní převážně ve dne, kdy saje nektar z květů. Ostatně v noci je většina květů uzavřena a příliš by se nenakrmila. Vzhledem ke specifickému způsobu letu, při kterém mávne křídly až osmdesátkrát za vteřinu, potřebuje hodně energie a tím i hodně nektaru. Je to výborný letec, který za svůj život nalétá tisíce kilometrů. Dlouhozobka svízelová je totiž tažný motýl. Přezimuje v teplejších oblastech jižní Evropy, naši zimu by nepřežila. Přilétá k nám na jaře většinou v průběhu května.

Dlouhozobka svízelová Macroglossum strellatarum

Samička klade za letu (podobně jako při sání nektaru) malá kulatá vajíčka jednotlivě na hostitelské rostliny, především na svízel (odtud je odvozeno druhové jméno), ptačinec apod.. Po 4 až 6 dnech se z vajíček vylíhnou malé zelené housenky s malými bílými tečkami, podélnými bílými pruhy a růžkem na konci těla. Housenky rychle rostou a za optimálních podmínek se za 20 dní zakuklí. Kukla je zbarvena světle okrově s tmavším žilkováním a uzavře se do podzemního kokonu, ve kterém se dokončí vývoj motýla. Za slunečného dne se motýl vyklubá z kokonu a po ztuhnutí křídel odlétá. Dlouhozobka u nás vytváří dvě generace, první v květnu až červenci a druhou v srpnu až září. Dospělí motýli, tzv. imaga, odlétají během podzimu přezimovat na jih.

[nahoru]

[zpět]