[zpět]

26.2.2015. Valná hromada

I divoká prasata mají své valné hromady.

Prase divoké Sus scrofa

Někdy v půlce ledna jsem se vracel krátce po poledni z lesa. Slunce krásně svítilo a polní cesta byla mírně rozbahněná. Abych se blátu vyhnul, sešel jsem z cesty do malého lesíka, rostoucího podél cesty. Výraz lesík je možná trochu nadnesený, vlastně to ani není lesík, ale pouze rokle, či spíše roklinka mezi dvěma poli, porostlá stromy. Pár stromů ve tvaru mírně deformovaného měsíčního srpku, v nejširším místě asi 60 m širokého. Sotva jsem ušel pár kroků, zahlédl jsem pohyb mezi stromy. Vyrušil jsem tlupu divokých prasat, která tu odpočívala. Zkoušel jsem fotit běžící prasata, ale v hustém porostu to bylo téměř beznadějné, mám z toho pouze jedno dokumentární foto. Prasata se zastavila na okraji lesíka u polní cesty. Také já jsem se rychle přemístil na okraj porostu, abych zahlédl tlupu třinácti prasat, z části dospělých a z části ještě ne zcela vzrostlých, běžící po řepkovém poli. Tlupu vedla statná samice.

Prase divoké Sus scrofa

Asi po čtrnácti dnech napadly v noci dva až tři centimetry sněhu a já se hned ráno vydal do lesa. Chtěl jsem hledat stopy lišek, které jsem tam nedávno zahlédl. Do výše zmíněné roklinky jsem dorazil ještě za šera, před východem slunce. A na stejném místě jako minule jsem opět vyplašil tlupu prasat. Jakmile se prasata rozeběhla, přeměnil jsem se na solný sloup. Měl jsem štěstí, vítr foukal směrem od nich ke mně. Prasata se po chvilce uklidnila a jedno po druhém se začala vracet do malého dolíku, kde předtím odpočívala. Dolík byl od mne tak 8 metrů. Bál jsem se pohnout, abych je znovu nevyplašil. Jedno z prasat si drbalo záda o slabší stromek, ostatní se uložila k odpočinku, přitisknutá jedno ke druhému, až vznikla ona valná hromada z titulku, kdy nešlo rozeznat kde jedno prase končí a další začíná. V lesním přítmí to vypadalo, jako velká hromada, či kupa starého, zetlelého sena. Prasata se tak hřála navzájem, což jim umožnilo lépe snášet chlad únorového dne.

Srnec obecný Capreolus capreolus Srnec obecný Capreolus capreolus

Fotoaparát jsem měl ještě v batohu na zádech, ale prasečí hromada nevypadala fotogenicky a na snímku by stejně nikdo nepoznal, že se jedné o prasata. Pomalu jsem se skrčil do podřepu, kdy mne od prasat kryla terénní nerovnost a co nejtišeji jsem sejmul batoh ze zad a připravil si nářadí na focení. Jenže co teď dál. Nejsem Korejec a tak v podřepu vydržím jen pár minut, a sedět, nebo i klečet v mokrém sněhu se mi zrovna nechtělo. Navíc se prasata zřejmě uložila k celodennímu odpočinku. Najednou jsem koutkem oka zahlédl pohyb vpravo ode mne na kraji lesíka. Srnec se srnou. Chvíli okouněli na okraji a potom si to namířili přímo ke mně. Srnec mne zaregistroval až na vzdálenost asi pěti metrů, prohrábl se a proběhl se srnou v patách ven na pole. Jejich úprk okamžitě rozpustil prasečí valnou hromadu, ale tentokrát se prasata vzdálila jen pár kroků a po chvilce váhání se vrátila a vytvořila hromadu novou.

Prase divoké Sus scrofa Prase divoké Sus scrofa Prase divoké Sus scrofa

Čekal jsem dalších deset minut, ale nic se nepohnulo, jenom mi začaly dřevěnět nohy. Mé váhání nad dalším postupem rázně utnulo zazvonění telefonu v kapse. Sice jsem se snažil utlumit zvuk překrytím telefonu rukou, stejně se mi ale zdálo, že telefon musí být slyšet na stovky metrů daleko. Prasata na zvuk vůbec nezareagovala, nezaznamenal jsem ani ten nejmenší pohyb. Jediným, co se dalo do pohybu jsem tak byl já. V podřepu jsem se odbelhal asi o deset metrů zpět, než jsem se odvážil vzpřímit. Vzdálil jsem se od prasat až do nejzazšího cípu lesíka a po vyřízení telefonátu jsem pokračoval v původním směru. Pouze místo chůze lesíkem jsem tentokrát zvolil polní cestu, Bylo mi jasné, že prasata vyplaším, protože cesta byla na návětrné straně od lesíka a dolík s prasaty byl od ní maximálně třicet metrů. K mému překvapení prasata vyběhla až poté, co jsem místo jejich odpočinku minul a neběžela na druhou stranu lesíku směrem ode mne, nýbrž vyběhla za mými zády a namířila si to šikmo přes pole k nejbližšímu lesu, kam jsem mířil i já.

Prase divoké Sus scrofa Prase divoké Sus scrofa

[nahoru]

[zpět]